Mizející země a přemýšliví bastardi.

Post-metalový mix Mother je příliš hetero, u takových esazlesa, namířených více k emocore, nebo FDK, kruciálně zadumaných, jste si jistější, cítíte ty známé stylové kramfleky, jsou poddajnější, připomínají vám hrníček z dětství, do kterého vám máma nalévala svá uspěchaná rána.

Ale není to tím, že by FDK byli povědomější, jejich stylových srůst je těsnější o to víc, že hrají melancholickou notu. Mother jsou v dobrém smyslu slova rozervanější, romantismus, směrem ven. All apologies? Ani náhodou, tahle kapela nepotřebuje obrany a pajány, ale sledování souvislostí, hru detailů a vědomí celku. Zkuste si dát za sebou klády Through this disappearing land část 1-3, protože takový poslech vám řekne hodně o práci s časem a prostorem, o gradování a rozhledu, kterého u nás není schopných mnoho kapel, o práci se zvukem a tichem, nečekaným klidem a hitovým riffem. O to lepší je, že vyšly na dvou různých nosičích, provázanost jiného řádu.

U Heronu (Lvmen) mi kdysi vadilo, že některé postupy jsou vyprázdněné a stejné a na druhou stranu jiné songy až příliš přímočaré, bez nadstavby – u Mother je to naopak. Tedy pokud se rádi pohybujete post-hardcorovou matérií, která nasává styly napříč, libuje si v těžkých sludgeových terénech, umí rychle krvácet a když si kleknete pro tkaničku, hodí na vás zvukovou stěnu, kterou hned zametou, aby nabili novou cihlou. Nechci říct, že kapela je nějak odosobněná a materiál funguje bez ohledu na člověka, personifikovaný. Naopak, tiché bestie stojí a zpívají. Ale je to podivný zpěv přírody se svědomím.

Zvláštní, krystalické a zrcadlící texty mají obrácenou dynamiku a několika málo slovy malují překvapivě širokou a barevnou krajinu, jako když se díváte klíčovou dírkou a vidíte celou zahradu, máte představu prostoru. Přírodní (šamanské), a přitom angažované, nejde o přírodopisný dokument se zpomalenými záběry, které evokují nadechnutí kýče, je tu nezastíraná, ale tlumená bolest.

And you are guilty
That I swim in the river
And there’s no hurry home
There is no hurry home
And are you all guilty
That I ramble in a warm spell
But the winter’s yet to come
The winter come again

Of all the blood gone
Of all the fingers lost
Of all the faces faded
I am who I am

This trail leads to honey
This trail leads to cold
 

Nejhlubší tón desky? Přírodní destilát, dlouhý závěr Through this disappearing land, pt.III, deadmanovská echa, táhlý drone a křik ptáků. Archetyp vrženého kamene. Dlouhé ticho, tupý dopad a bolestný skřek. Nadčasový výron.

Mother – Through This Disappearing Land
7 skladeb, Insane Society, 40:14