Novinky

Hidden Orchestra, 1. 3. 2011, Palác Akropolis, Praha

A na zahřátí si dáme MED

Českým zástupcem dalšího pokračování série Music Infinity byla čtveřice MED, připravující v současné chvíli svou debutovou desku. Na několik písní tuhle čistě pánskou sestavu doplnila na pódiu Akropole také Lenka Dusilová, aby jinak instrumentální kompozice obohatila svým vokálem, často ještě zpracovávaným efekt pedálem. MED svým „jazz-rockem“ s občasnými elektronickými výpady většinu publika celkem bez problémů dostali na svou stranu, a to přestože dlouhé názvy skladeb (někdy vtipné, někdy méně) často předznamenávaly neméně dlouhé skladby samotné. Ty v sobě navíc skrývaly posluchačsky bez diskuze náročnější hudební momenty, než obsahuje produkce skotského (v případě úterního večera v žižkovském klubu rovněž) kvarteta Hidden Orchestra. A přesto, že tvorbu kapely MED většina přítomných slyšela zřejmě úplně poprvé, jejich energické vystoupení bylo odměněno závěrečným aplausem na pozici předkapely nezvykle mohutným. Je otázkou, kolik si z něj pro sebe ukrojila Lenka Dusilová, nicméně na obhajobu MED(u) by se slušelo dodat, že  velmi hlasité reakce publika se hlavním sálem linuly i během její absence na pódiu.


V hlavní roli Hidden Orchestra

Joe Acheson vydal pod značkou Hidden Orchestra zatím jen jediné album, takže bylo jasné, jaký repertoár bude Akropolí znít. Night Walks nakonec úplně celé odehráno nebylo, ale zase došlo na tři nové skladby, z nichž jednu (The Burning Circle) nabízí kapela v těchto dnech zdarma ke stažení i na soundcloudu domovského labelu Tru Thoughts. Páteří živého hraní Skrytého Orchestru byly bicí obsluhované skvěle sehranými Timem Lanem a Jamiem Grahamem. Jestliže na desce je rytmická sekce spíše zapuštěná mezi další nástroje a dává o sobě výrazněji vědět pouze v určitých pasážích, na koncertu vystupovala prakticky nad všechno ostatní a to jak zvukově, tak vizuálně. Přední místa na pódiu totiž byla vyhrazena právě oběma bubeníkům a až za nimi se skrývali Joe Acheson a Poppy Ackroyd mající na starosti veškerou zbylou zvukovou složku projektu.

Což bylo také jediné slabší místo, na kterém by tenhle skotský objev loňského roku na poli nu-jazzu ještě měl zapracovat. Poppy Ackroyd coby houslistka a klávesistka mohla své instrumenty nechat promlouvat daleko výrazněji, než se dělo, a Joeovi Achesonovi zase přes všechno koordinování připravených podkladů a pouštění stop dalších předehraných nástrojů nezbývalo příliš času na věnování se baskytaře. Vzhledem k tomu, do jaké míry skladby Hidden Orchestra hýří přítomností dechové sekce (od saxofonu, přes trumpetu a pozoun až po lesní roh), bylo by přibrání alespoň jednoho „dechaře“ investicí, která by se rozhodně vyplatila. Takhle totiž vyvolával koncert Hidden Orchestra (přes veškeré nasazení všech tří pánů) v některých okamžicích pocity spíše semi-live vystoupení.

 

 

Ty ovšem velmi zdatně zaháněla skvělá sehranost celé kapely, jež pražským koncertem odstartovala evropské turné k debutovému albu Night Walks. Hlavní pozornost se ale samozřejmě soustředila na oba bubeníky, očividně profesionály na slovo vzaté, protože ti se při koncentraci na bubnování toho druhého (a navíc ještě i rytmické podklady pouštěné Joem Achesonem) zvládali i usmívat do publika a hlavně si svoje bubenické party viditelně užívali. Energie celého koncertu byla v jejich rukou a moc dobře to věděl i mozek a zakladatel Hidden Orchestra, protože se při jejich sólech, či výraznějších momentech během písní, šibalsky usmíval pod vousy.

A úsměvy na tvářích měli snad úplně všichni přítomní ten večer ve velkém sále, protože pozitivní energie z pódia do lidí přímo sálala a na hudbu, jakou produkuje Joe Acheson, se nelze mračit ani při domácím poslechu, natož při vstřebávání živých verzí skladeb kombinujících v sobě filmovou hudbu, melodický nu-jazz v duchu labelu Ninja Tune a upbeatové podklady. Více než kladné reakce publika očividně překvapily i samotnou skupinu, protože po jednom připraveném přídavku se nakonec Hidden Orchestra vrátili na pódium i podruhé a velmi slušně zaplněné Akropoli odehráli z debutové desky ještě skladbu Stammer. A slova do Edinburghu přistěhovaného multi-instrumentalisty Achesona, aby si lidé po skončení koncertu zakoupili ve foyer jejich „Noční procházky“ i na fyzickém nosiči (k dispozici byla jak CD, tak vinyly), pokud si je už dávno ilegálně nestáhli z internetu, byla vyslyšena v míře nemalé. Dalších důkazů potvrzujících, že pokud jste měli v plánu na Skrytý Orchestr vyrazit, a nakonec jste tak neučinili, bylo vaše rozhodnutí špatné, snad již netřeba. Hidden Orchestra potvrdili kvalitu své dlouhohrající prvotiny o úterním večeru v Paláci Akropolis i naživo.