Lars Nedland a Cornelius Jakhelln je tvůrčí duo, které spolu pod hlavičkou Solefald spolupracuje již něco okolo patnácti let. Za tu dobu jsme od nich mohli slyšet všelicos. Od black metalových počátků, přes období avantgardních pokusů, kdy vzniklo možná nejvýraznější dílo Neonism, až po vikingsky laděnou severskou ságu Red For Fire – Black For Death. Ta mě osobně docela minula a vnímám jí v kontextu dřívější tvorby jako až příliš usedlý a „seriózní“ materiál.

O to zajímavější bylo sledovat, jakým směrem se kapela vydá. Novinka nakonec potvrzuje, že v posledních letech to Solefald táhne ke své domovině, jejím tradicím a severské mytologii obecně. Norrøn Livskunst se ale věnuje i norskému folklóru, lidovým tradicím a vrací se v historii až někam k roku 1900, jakožto k období, kdy byl zájem o tamní mytologii a kulturní kořeny mezi místními umělci velice vysoký. Texty se částečně opírají i o knižní tvorbu Jakhellna, konkrétně o kriminální novelu Voguesville, jejímuž hlavnímu hrdinovi, Kingovi, je věnována i skladba Blackabilly / Stridsljod.

Podstatný je však fakt, že po hudební stránce dochází k příjemnému oživení a po přeci jen usedlejších materiálech z minulých let přichází Solefald s porcí pro ně tolik typické tvůrčí nespoutanosti, díky níž se opět dočkáme mnoha experimentálních prvků. Jsem rád, že i k ve své podstatě velice tradičnímu tématu, jakým lidový folklór je, bylo přistoupeno s velkou dávkou nadhledu a hravosti. Nejedná se sice o totální skladatelskou anarchii, jako na již zmiňované desce Neonism, která se stala milníkem avantgardního metalu, ale přeci jen jsou stopy po nonkonformních postupech opět zřetelné. Jsou ovšem aplikovány do kompaktně fungujícího celku, kterému položil základ syrový, přímočarý metal, jež tu více tíhne k black metalové syrovosti ranného období, tu zase k až tradičním metalovým odrhovačkám. Koncept víceméně klasického metalu, postaveného na výrazné dynamice a přímočarých melodiích je umě nabouráván překvapivými momenty, což dokazuje třeba skladba Tittentattenteksti s charismatickou Agnete Kjolsrud, která svým poťouchle hysterickým vokálním projevem poslech velice osvěží, či Blackabilly / Stridsljod, jež se drží pro Solefald nezvyklého rock'n'rollového rytmu a její vskutku ďábelské tempo zvedá ze židle. Příjemně překvapí i decentní balada Eukalyptustreet.

Skvělé jsou jako již tradičně vokály. Především projev Larse se stal za těch několik let na scéně jasným poznávacím znamením nejen Solefald, ale v podstatě všech kapel, kterými tento matador norské metalové scény prošel (Age of Silence, Borknagar, Asmegin). I výběr hostů byl šťastný, Agnete už má jedno velké „angažmá“ za sebou, když hostovala na posledním albu Abrahadabra krajanů Dimmu Borgir, ale teprve nyní dle mého naplno vypluly na povrch její přednosti. Kjetil Selvik zase vrátil do hudby Solefald saxofon, a že si se zakomponováním tohoto nástroje do metalové hudby ví kapela rady, bylo nejzřejmější na výtečné desce In Harmonia Universali.

Podtrženo sečteno, ačkoli se původně deska Norrøn Livskunst netvářila až tak pestře a chvílemi smrděla klasickými metalovými postupy, každý další poslech nahrává pravému opaku a skladby čím dál tím víc rostou do krásy, pestrosti a emoční barevnosti. A to mám na Solefald ze všeho nejraději.

Solefald - Norrøn livskunst

10 skladeb / 54:01

Indie Recordings

http://www.myspace.com/solefaldofficial

80 %