Rudovous – Krankoty
16 skladeb / 49:00, vlastní náklad

„To je nějakýho LALALA.“ Frontman, zpěvák a textař Martin Čížek, poněkud netradičně na pozici bubeníka, udává šramlovitý tón, ale nejen ten ryčně bujarý, kapela umí ztišit a Čížek ubrat ze své dryjáčnické stylizace, přesně jak si žádá píseň, podobně jak znají brněnští Urband, Vtípilova „world music“ formace. Ale jestliže Urband si krájí pouliční lidovky z různých geografických lokalit (nebo je imituje), Rudovous si vytváří své a místo třech nástrojů sází na dechy a nespočet hostí.

Od písní komornějších, jejichž rafinovanou výstavbu a slovní zákoutí odhalíte až s několikerým poslechem, jsou tu i úderné dupárničky (Chaloupka), teď nevím, jestli se dá mluvit o riffu na akordeon. Jsou tu delikátní melodické skluzavky a la Traband, ale Rudovous je pitoresknější a špinavější („V bedlách je to jako v kozách / rajcovné jsou ve všech pózách“). Dramaturgicky album otevírá takřka ukolébavka Ukradená, hospodská balada o čekání na inspiraci graduje ve sborovém zpěvu a naznačuje zdánlivě nesourodou poetiku ansámblu, která spojuje vyhlížení múz a „zase lidi řeknou: To je Bruce Willis chudejch“.

Pokud chceme mluvit o Trabandu, musíme ho přeškrtnout Závišem, aby představa byla přesnější, pak to můžem rovnou skrčit a zahodit, jeden balancuje na hraně kýče příjemného „moderního“ folkloru, ten druhý sází na brunátnou primitivnost kýčovitě vulgarizovaných črtek. Hladový pojí. (Ženy vs. Echt!) Rudovous vězí v hudební historii a nemálo si bere z jarmarečních výstupů, jadrnost můžete vydávat za punkový drajv a groteskní zrychlení se snoubí s psychedeličností hammondek. Ale častěji nás provází saxofony a klarinet a akordeon, klasický nástroj šramlu. (Nepřehlédnutelný je i banjo punk v lehkém i kolohnátském songu Kominická.)

I jazyková stránka textů působí starobyle, Čížek staví v přeházeném slovosledu, který fungoval ještě tak před sto lety. Jenže obsah je natolik neotřelý, že není problém se s textem konfrontovat jako s něčím nestaromódním, anti-papírovým. Ano, někdy máte pocit, že zpívají sprostou lidovku o Babinském, jenže to je jen záchvěv. Zkuste nejlepší song Vrtilka: „Do prsou vryli mu znaky co nejdou odleva číst / že seberou číňanský kluky v kraji si byl každej jist...“ Čížek staví krátké příběhy, jejichž poetika se pohybuje na hranici absurdity, ale zároveň jsou působivé a groteskně mytologické, jak se vyvléct z textu: „Křížem označily báby / že navždycky odešel čas / kdy nožem se hloubily hroby / a břitvou krátil se hlas...“

Bohatost aranží netřeba dokazovat, spíš namířit na Ježka (hraje tady na „kopýtka“) a Jámor, že dělají i do takových hudeb. Jestli píseň startuje chlapecký přednes nebo jestli se vnoří pěvecký sbor Doubravánek, to je prašť jako mordu dej: když je invence, dveře maj nekonečný futra.

70 %

navštivte:
www.rudovous.cz

poslechněte si:
www.myspace.com/rudovous