katsa.theo – Porto
Mapování loňské české experimentální elektroniky pokračuje a do hry nastupuje projekt katsa.theo, silný hráč se zneklidňujícím ženským vokálem, říká se, že něha bolí a samet je jen eufemismus pro milosrdnou lež. Ambient a post-industriál v erotickém napětí.
katsa.theo – Porto
8 skladeb / 36:38, Ressonus Records
Kdyby jeden z remixů skladby Sonho měli na starost Ohm Square (ve skutečnosti Ohm Plain Remix), divil bych se jenom trochu, protože hned úvodní track Dormo zvukově připomíná jejich devadesátkovou tvorbu (cítím tu dnes už ospalou slzu ještě včera), tedy pokud byste ji nakazili badalamentiovským šmejděním zásvětních metliček.
Ženský element. Byla u nás ještě nedávno taková kapela, která měla výraznější spíš než výraznou zpěvačku, Maraca s Gabrielou Vermelho, zpívala v portugalštině. Jenže Maraca se zabývala delikátním, a živočišným mixem jazzu a world music, a skupina byla na jejím podílu značně postavena, ústřední role, zapněte světla a hned je ztište, všichni zjihnou a kdo se pohne, klekne si do kouta, přeháním – ale dávejte pozor. Proti tomu Milli Janatková, která se na albu Porto podílela, staví kontrast k temné vzduchotechnice hudby, kterou produkuje „zvukový kolážista“ Jiří Tilgner. Vzájemné pnutí mezi vokálem a hudební složkou ale není podobné hladkému lenošení EOST, tohle je chůze bosýma nohama mezi galaktickým prostorem a norou infikovaného mozku, zakleté pižmo.
Lůžko, sen, voda, noha, střed. Ať už zůstaneme u zvukomalebnosti portugalštiny nebo namalujeme názvy skladeb, pohybu na tenkém ledě snu se nevyhneme. Zbytky starých, dávno zapomenutých, všedních promluv, samply civilní a kuchyňské stejně jako vycucané z prstu stroje, slabost pro elektrické mechanismy (WWW), pradleny se perou svými těžkými prsy, když klišé, tak ROMO Fulnek, prací buben, prací buben podvědomí.
Kontrast noise, přepálené, post-industriální elektroniky a rozházených beatů je jako sledovat historii lidstva (s důrazem na jeho tristní pozdní fázi, výroba diodových mozků) a přitom si v hlavě promítat sen o své první lásce, juvenilní imitace. Rozdělené plátno, dvojí pohled do tmy, nejkrásnější bývá nejkřehčí. Funguje zpěv bez „hudby“, stejně jako ona bez vokálu, ale kdo hraje na jedinou strunu, čím vyvážit vlastní zmar.
A pokud budeme mít na zřeteli, že v Hradci Králové působí nejen Tilgner, ale i profesor Neutrino a dá se k nim počítat i David Rambousek (jako Selectone je tvůrcem jednoho z remixů, rovněž boss Ressonus Records) nebo od jiného stolku DVA, není vůbec od věci mluvit o hradecké scéně, jakkoliv to může znít nabubřele. Jiný kraj, jiná mravouka.
75 %
Odkazy:
Autorovy články
-
Mother – Through This Disappearing Land
-
Rudovous – Krankoty
-
Neutrino – The Unquiet Invisible
-
Saade – You Are Coming Home
-
Tomas Vtipil – Do Not Eat – Throw Away
-
Table – We Are No Longer the Same
-
How Long?: Silesian Hell / Roxor: Noise, Chaos And Disharmony
-
Magnetik – Projektor
Diskuze
Komentáře mohou přidávat jen registrovaní / přihlášení uživatelé.
- Prozatím nikdo nevložil žádný komentář.
