Novinky

PAF 2010: Alva Noto, 10. 12., Kino Metropol, Olomouc

Alva NotoUniverzitní město plné studentů v posledních letech pod křídly zdejší katedry teorie a dějin filmu a divadla vychrlilo do světa spoustu schopných a neohrožených lidí. Festivaly jako Divadelní flóra nebo AFO (Academia Film Olomouc) hýbou městem, představují zvučná jména ze sféry divadla, filmu i hudby a jejich pořadatelé jsou i přes občasný nízký zájem a nepochopení olomouckého publika stále ochotní bojovat za kulturní osvětu.

Přehlídka animovaného filmu PAF je další z olomouckých koní v kulturním maratonu. Z nenápadné akce se průběhem let vyvinul v renomovanou akci, která umí svým programem překvapit. Před dvěma roky v rámci festivalu vystoupil třeba japonský guru audiovizuální performance Rioji Ikeda. Do Olomouce tenkrát dorazila plná auta zvědavců z Prahy a Brna, v kině Metropol se před vystoupením rozdávaly špunty do uší a večer pak návštěvníci odcházeli s otevřenou pusou; něco takového ještě nikdy neviděli.

V rámci letošního ročníku festival navštívil kromě filmového velmistra Petera Greenawaye i další významný zástupce současného audiovizuálního umění: Berlíňan Carsten Nicolai, známější pod pseudonymem Alva Noto. K hudbě ho údajně přivedla dětská obsese netopýry, když měl pocit, že s nimi dokáže komunikovat. Svoje hudební instalace vystavoval na tak prestižních místech, jako je newyorkský Guggenheim, londýnský Tate Modern nebo benátské Bienále.

V kině Metropol se tentokrát špunty do uší nerozdávaly, avšak jméno Alva Noto opět přitáhlo početné delegace z českých kulturních metropolí, které pomohly zaplnit olomoucké menšině všechny pohodlné červené sedačky v kině. Pohodlné sezení se ukázalo jako velmi progresivní nápad. Carsten totiž při svém setu Unitxt vyvolával tlakové vlny a lehké stavy panické úzkosti.

Projekt Unitxt dopadl do centra Olomouce jako slabá atomová bomba. Na pozadí minimalistických projekcí, barevných a černobílých abstraktních liniových obrazců, vyráběl Carsten Nicolai malé soukromé peklíčko. Jemné vesmírné glitche střídaly přesně tvořené, agresivní noiseové ataky, při kterých mrazilo v zádech. Lavina zvuků a beatů se valila na přítomné přikované v sedačkách. Někteří s vyvalenýma očima ani nedutali, jiní unikli zvukovému kotli na vlnách spánku, další si podupávali decentně nohou. Našlo se i pár odvážlivců, kteří neodolali přesně produkovaným zvukům a po bočních stranách kina se v jejich rytmu epilepticky škubali hlavou i celým tělem. Je pravda, že Alva Notovy beaty v ten večer byly určeny spíše k tanci, než k trýznivému poslechu zpoza ochranné bariéry polstrovaného sezení.

Temná zvuková lavina byla narušena pouze jednou a to temným hlasem, který pronesl pár slov ve francouzštině. Možná se do kina snažil přivolat netopýry. Druhá polovina setu se nesla v podobném duchu, jako ta první. Moment překvapení opadnul a s ním i pozornost některých přítomných. Do hry je však vrátilo několik na hranici snesitelnosti se pohybujících noise okamžiků, při kterých dámy zaryly nehty do rukou svých mužských doprovodů.

Žádná vážnější zranění se však ten večer nekonala: k lámání kostí nedošlo, k lámání beatů jen decentně. Jedinci se slabším srdcem si možná odnesli chvilkovou arytmii, když se zrychlenému technu podařilo nabourat do jejich nervového systému a změnit tepovou frekvenci. I o tomhle však jsou hudební zážitky. Nemůžeme stále dokola zpívat stokrát ohrané písničky na koncertě s oblíbenou kapelou. V Olomouci to už zjistili. Podaří se to i jinde?