Saade – You Are Coming Home
8 skladeb / 47:05, KYEO

Vidím to jasně jako Krokova dcera: příliš ostří v názorech, příliš vymykající se hudbou, nepříliš vstřícný zvuk, nezájem o média. Tohle není pro život, ovšem každý nemusí mít žákovský sešit linkovaný podle vzoru PÁN nebo SUNSHINE. A to neříkám jako kompliment, jen aby bylo jasné, že když se jde přes přechod pro chodce, děti musí do dvojstupu. Ignorance se nevyplácí vůbec nikdy. Platí pro náhodné posluchače.

Kapely ve dvou hrávají dost nahlas, i u nás jsou známá jména alternativní scény jako Dyse nebo Carusella. Bicí a kytara, co zní jako... bustrovaná svářečka. Ostatně pokud chcete mít osobitý výraz, něco musí být jinak. A jinak je už to, že když Saade přijedou na koncert, tahají krámy stejně dlouho jako desetičlenný band. Zakopal má několik aparátů, mezi nimiž přepíná, takže pokud si myslíte, že naživo nejsou schopní dosáhnout zvukové mocnosti, je tomu právě naopak. Ano, volume je nelidské, nevím jestli se bolesti dá říct zrovna blahodárná, ale písničky, PÍSNIČKY, které hrají, dělají ten zákusek snadno zkousnutelný. Rakvička.

První plán je zvuk, druhý melodie, třetí texty, čtvrtý celek. Zakopal i Rozbořil jezdí coby tour manageři, což je dobré promo, ale já bych spíš sledoval jejich jména a termín nomen omen. Malej a velkej, hlučnej a tichej, každá párová konstanta má ve svém základu pokušení zůstat sám, ale málokdo je toho schopný. Love, red as blood. Ke změkčení celkového dojmu se jde různými cestami. Vrstvení kytarových riffů, zdvojování vokálů, klavírní linka. A hlavně je tu silný „atmosférický“ akcent, který dělá tekutá kytara a melodická nutkání. Představíte si japonské Boris, jak hrají cover od Smashing Pumpkins? Dost mlhavě. Type O’Negative bez té záhrobní patiny. Sick.

Stoner rock se tomu říká. Pokud si nemyslíte, že je to retro s nálepkou, vzhůru. Saade umí tlačit, hrnout i zvolnit, zavalit něhou. Bluesové náznaky. Ano. Je to jako když ležíš na posteli těsně poté, mžitky před očima, všude tma, doznívající bouře krve a čekání na ticho, které nepřijde, nemůže přijít. Protože než se naděješ, je to tu znova. A odolat se dá výletu na Měsíc, ne tomuhle. Deska nemohla mít lepší finále než Walking on the clouds. Poslední čtyři minuty je ten moment, kdy si říkáte: kdyby tohle hráli hodinu, stejně nebudu mít dost. Nikdy. Ani po ránu.

75 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/sadesongs