James Blackshaw - All Is Falling
8 skladeb, Young God Records

V souvislosti s londýnským multiinstrumentalistou Jamesem Blackshawem se často skloňují jména, mající co dočinění s labelem Takoma Records, tj. vydavatelstvím, které na konci padesátých let spoluzaložil John Fahey (zakladatel žánru American Primitivism) a v jehož katalogu se objevil třeba i Robbie Basho nebo Leo Kottke. Takoma school ale není jediným inspiračním zdrojem Jamese Blackshawa, na All Is Falling nalezneme i stopy minimalistů Philipa Glasse, Steva Reicha či Terryho Rileyho. Poznávacím znamením muzikanta je hlavně dvanáctistrunná kytara, v jeho rejstříku ale hraje neméně důležitou roli piano nebo glockenspiel. Své deváté album pak vydal, stejně jako minulé The Glass Bead Game (název vypůjčený od Hermanna Hesse), na labelu Michaela Giry Young God Records.

Tvorba Jamese Blackshawa je jako živý organismus, většinou jednoduchý repetitivní motiv je obalován dalšími vrstvami, které mu prodlužují životnost. Celkově All Is Falling zní jako filmový soundtrack, což je však u ambientních desek téměř pravidlem. Sám Blackshaw ale popírá, že by při komponování vědomě vytvářel „filmovou hudbu“, i když spolupráce na natáčení nějakého hororu by tohoto obdivovatele novovlného německého režiséra Wernera Herzoga (remake Upír Nosferatu, 1979) opravdu lákala.

S čím si vůbec nelámal hlavu je vymýšlení názvů skladeb - označil je jednoduše Part 1 – Part 8. Svým způsobem se jedná v éře stahování hudby a totální zahlcenosti o skvělý tah. Já sám se poslední roky omezuji v diskusích o nových deskách na plytké repliky typu: „Nejvíc mě dostala ta třetí.“ A Blackshaw mi na All Is Falling jde na ruku. Tak tedy, nejvíce mě dostala ta šestá a sedmá. Až trancový minimalismus Part 6 na desce vybočuje užitím zacykleného, „rozcvičkového rozpočítávání“ a dvanáctiminutový Part 7 je pro mě opus magnum alba. Začíná minimalistickým kytarovým riffem, který je postupně doplňován dalšími nástroji.

Ne nadarmo vydává Blackshaw na Girově labelu Young God Records. Když Swans na své poslední desce My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky ve skladbě You Fucking People Make Me Sick použili jako substituci leteckého náletu zvuk pozounu, pro Blackshawa je tou pravou náhražkou zvuk smyčců. V obou případech velmi působivé.

I když tahle recenze přichází tak trochu s křížkem po funuse, přece jenom deska vyšla už v srpnu, tak je All Is Falling pravým soundtrackem k městskému potulování městskou sněhovou břečkou dnešních prosincových dnů. Jak patetické!

75 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/jamesblackshaw