The Orb featuring David Gilmour - Metallic Spheres
2 skladby / 48:53, Columbia

Letošní podzim je dobou pomyslných "návratů" velkých legend, od Swans, přes Neila Younga, až po věrozvěsta ambientu Briana Ena. A právě s ním má dvojice Orb asi nejvíc společného. Koneckonců, Alex Patterson byl druhdy jejich studiovým pomocníkem (dávno před tím, než si založil vlastní pobočku The Orb).

Doba experimentů na albech Uff.Orb či Orbus Terrarum je však již dávno pryč, a comeback na výsluní zájmu se nekoná. Alex Patterson se od dob hitu Toxygene nějak nedokázal vzpamatovat a přes peripetie s minimal technem na začátku nového tisíciletí se dostal až k současné kolaboraci s klasikem největším - Davidem Gilmourem z Pink Floyd. Ani toto hvězdné spojení ovšem nedokázalo naplnit papírové předpoklady a jejich společné dílo spíš zeje, jak černá díra, akademickou nudou (víc než vesmírnou prázdnotou), bez většího momentu překvapení. I když, jak se dalo očekávat, v precizní fazóně „pinkfloydovských“ kytarových etud a za účasti dokonalého studiového backgroundu.

Zívat se chce už od první chvíle a po první „oldfieldovské“ dvacetiminutovce už máte pocit, že si chcete pustit nějakou hudbu, než vám za chvíli dojde, že jedna vlastně ještě nedohrála. Netuším, koho přesně napadlo dát se takhle do kupy, ale mám však pocit (stejně jako kolega Karel Veselý), že tato dvojice se měla setkat už kdysi dávno a ne až v době dobře zabezpečenécho důchodu. Výsledek pak mohl být o poznání přínosnějším pro všechny. Jistě: high dubové rytmy sice tepou ve správné rychlosti a éterická sóla nafukují nekonečný vesmír, ale nějak už jsme to všechno slyšeli tolikrát, a tak člověk pořád ne a ne zabrat. Jestli tu něco chybí, tak potenciál napětí.

Pokud by se pak dal letošní rok návratů popsat jako nepsaný souboj titánů ambientu, tak Brian Eno, tím, že přizval novou generaci producentů, prohloupil mnohem méně, než trochu upachtěné spojení legendárních subjektů The Orb a Davida Gilmoura. Zkrátka, to, co kdysi byla progrese, je, z pohledu třetího tisíciletí, spíše regresí. Ale abych nebyl zase tak přísný: věřím, že ortodoxní fanoušci ocení krystalickou řemeslnost protagonistů a rádi se vyladí na jejich chill-outovou vlnu. Koneckonců je docela možné, že až půjdu do důchodu, tohle album si znovu vyslechnu na gauči s bačkorami na nohách a v plném 3D60 rozlišení. Dřív ale ne.

50 %

navštivte a poslechněte si:
www.metallicspheres.com