Envy - Recitation
12 skladeb / 65:53, Temporary Residence / distribuce v ČR Day After

Recitation jako soundtrack ke kurzu “Příprava na posmrtný život”. Je jedno, jestli se chystáte blaženě poletovat v načechraných obláčcích, nebo škvařit tukové zásoby ve žhavé lávě. Nezáleží na tom, jestli žijete podle desatera, nebo trpíte nevyléčitelnou recidivou věčných hříšníků. Tenhle kurz je postavený tak, aby uspokojil každého. Envy nejsou padlí andělé. Jsou to sírou zapáchající pekelníci, deroucí se v přestrojení do nebe. Jednu nohu skřípnutou v nebeské bráně a druhou pořád ještě na domácí půdě, pod poklicí rozžhaveného kotle. A to je sakra vzdálenost, takže si asi dokážete představit odpovídající bolest v rozkroku.

Jako předkrm podávají trochu postrockového šmrdlání. Symfonický emo folk. Smažení jemně nasekané cibulky, do které později vyklopí plně naložená tatra hromadu chilli papriček. A do sykotu zlátnoucí zeleniny se vkrádá přímý přenos recitační soutěže japonských středoškolaček - Recitation - Guidance. Další instruktážní track je čtený samurajem. Last Hours of Eternity. Čekáte na salvu k započetí bitvy. Svistot šavle jako pokyn k zapálení doutnáku. Na zřetelné znamení započatého Armagedonu. Na odsuzující smrtelný chropot. Ta chvíle ještě nepřijde, vše je načasováno tak, abyste se do správného okamžiku netrefili. Čekání má být nesnesitelné.

Takže když to vypukne, nejste vlastně vůbec připraveni. I tak si ale drcení vlastních kostí docela užíváte. Předmluva je za námi a konečně o něco jde. Rain Clouds Running in a Holy Night destiluje předchozí sekvence a přidává výbušnou směs benzínu a saké. Bouřku prořezávají jednoduché, ale účelné a strhující výpady kytary. Místo hřmících výbojů mezi oblohou a zemí hlomozí baterie bicích. Po pastorální mezihře s akustickým ševelením uprostřed, buch. Třaskavina je zpět v plné síle a bitva se přelévá do Pieces of the Moon I Weaved.

V Light and Solitude jsme se, zdá se, ocitli zase na začátku. Jakoby se kruh uzavřel ještě před koncem desky. Přiloženou omlazovací lázeň na zpevnění rozdrcených kostí přijmete s povděkem, jen je zbytečně rozmělněná na příliš mnoho časových jednotek. Tohle osudové odtikávání chcete využít nějak jinak. Vše naštěstí řeší blesková transfúze v podobě Dreams Coming To an End. Jsme zpátky ve hře. Takovou koupel v kotli se šlehajícími červenými jazyky si nechám klidně líbit. Znovuvzkříšení. Resurrection, nebo Recitation? Točí se vám hlava, jak si ten had požírá ocas, ale za jízdy stěží vyskočíte. Naštěstí jste ve spirále, která se rozevírá a vy už tušíte, že na konci budete katapultováni tím správným koncem. Nehrozí lisování úzkým hrdlem do podoby cvrnkací kuličky bez vlastního vědomí. A Hint and the Incapacity je probuzení, nebo propad do dalšího snu? Její starší brácha si říká No Surpises. Made by Radiohead factory. První půlka písničky je jasný cover. Zřetelně tam slyším: “No alarms and no surprises”. Samozřejmě s japonským akcentem.

Kdo zná splity s Jesu, nebo Thursday, moc dobře si spočítal, že Envy směřují přesně do tohoto bodu. Všechno je dávno předpovězené. Stopovat Envy do minulosti můžeme po spojnici, bez žabího poskakování. Být “post” je někdy dost nuda. To ale pro bordeláře Envy nikdy neplatilo. Dali nohu z brzdy a vyrazili po své trajektorii do vesmíru s větším nadhledem než kdy předtím. Spokojenější bude tentokrát ten, kdo se raději nechává ovívat andělskými křídly, přičemž mu nohy vězí v palečnicích. Sotva znatelný pohyb stovek bělostných per způsobí příjemný vánek. Jedno mávnutí, druhé ...a při padesátém třetím se kolem vašeho obličeje prožene ocelový plát brnění. Zklamaní můžou být ti, kteří upřednostňovali nikdy nekončící hmoždění náladotvorným soustrojím, hlučícím v podstatě od začátku dokonce. Envy už nejsou zhroucenou černou hvězdou. Teď kolem superhustého jádra navíc rezepjali křídla, díky nimž mají pro leckoho mnohem zřetelnější a čitelnější tvary.

70 %

navštivte:
sonzairecords.com/envy

poslechněte si:
www.myspace.com/officialenvy