Pain Of Salvation - Road Salt One
12 skladeb / 51:23, InsideOut Records

Co se na předchozím EP Linoleum mohlo zdát pouze jako nevinný pokus, se nyní stalo skutečností. Experimentátorská hravost tři roky starého díla věnujícímu se mezilidským vztahům a americké politice Scarsick, které kombinovalo vše od rapu, přes ujeté disko popěvky až po progresivní metal, je pryč a místo toho nám Daniel Gildenlöw naservíroval porci sedmdesátkového retro rocku vzývajícího žánrové ikony jako Led Zeppelin, Deep Purple či The Doors.

Že se Pain of Salvation do lehce psychedelického zvuku sedmdesátých let zamilovali je zjevné. Atmosféra nahrávky působí autenticky a přispívá k tomu i přebal desky, který jako by vypadl z éry květinových dětí. Typický rukopis kapely, která je svým způsobem hodně kontroverzní a rozporuplná, je sice čitelný, ale celkově je podřízen autentickému vyznění, na které posluchači, jež milují alba jako The Perfect Element, rozhodně nebudou zvyklí a troufám si tvrdit, že aktuální podobu jen stěží akceptují.

Popravdě řečeno, po poslechu nahrávky Linoleum jsem se trochu obával toho, aby se z kapely, která ráda experimentovala a vydávala žánrové milníky, nestala vyčpělá rocková retro nuda. Tak zlé to však není. Především proto, že Pain of Salvation na to jdou „po svém“ a paleta vlivů absorbovaných do výsledného vyznění je opět široká (i když téměř nemetalová).

Deska nabízí i vyloženě silné momenty, které si dokážou z hard rockové klasiky vzít to nejlepší a obohatit to silnými melodiemi a lehce odlišnou atmosférou či zpěvy, kterých se frontman Daniel Gildenlöw zhostil výtečně. Mezi takové skladby určitě patří melancholický hit Sisters, který svým silným vnitřním příběhem a dechberoucí gradací z desky jasně vyčnívá. Výtečná je také klidná, intimně znějící Road Salt, tajemná Of Dust, poťouchle hravá Sleeping Under The Stars či chytlavá rocková Linoleum. Něco mají tyto skladby společné; přímočarost, dostatek vnitřního napětí, skvělé refrény a vokály obecně. Pain of Salvation naštěstí totiž umí do klasických rockových riffů vmísit silný rock’n’rollový náboj a chvílemi máte pocit, že Gildenlöw má takové charisma, že mu sežerete cokoli.

Bohužel jsou na albu i skladby, které toho krom klasického rockového riffování moc nenabízí a svou průměrností a zkrátka až přílišnou fádností celkový dojem nabourávají. Právě díky slabým, respektive totálně nevýrazným momentům zní Road Salt One chvílemi rozvlekle a nezáživně.

Pro zatím poslední počin švédské čtveřice je tedy nejpříznačnější slovo rozpačitý. Na jedné straně charismatické uchopení hard rockové klasiky, příjemné momenty a především skvělé zpracování klidných melancholických skladeb, které patří k největším zbraním alba. Na straně druhé až přílišná rozvleklost některých pasáží, potažmo skladeb, která činí celek trochu nudnějším, než by musel být.

70 %

navštivte:
www.painofsalvation.com

poslechněte si:
www.myspace.com/painofsalvation

Michal Novák - autor je redaktorem e-zinu Marast jak cyp