Brian Eno - Small Craft On A Milk Sea
16 skladeb / 53:21, Warp

Psát o Brianu Enovi je jako nosit cihly na stavbu, přesto se o to v souvislosti s novým albem stručně pokusím. Dnes již dvaašedesátiletý kmotr ambientní hudby je zároveň hudební teoretik, tvůrce sound-artových instalací či producent alb Davida Bowieho, U2 nebo Coldplay. Ve výčtu kolaborací by se dalo pokračovat do nekonečna a asi by nechyběla žádná větší avantgardní persona, včetně Laurie Anderson, Howie B nebo John Cale.

Proč je tedy právě tohle album hodno publicity, když už se jedná (dle databáze Discogs) o Enův v pořadí už padesátých oficiální počin, a tedy vše důležité už by mělo být dávno řečeno? Publicitu rozvířil právě svou spoluprácí s legendárním labelem Warp, který je jedním z mála, který této desce mohl přinest důležitou mediální podporu. Vypuštění „singlu“ 2 Forms Of Anger bylo rovněž chytrým tahem. Na něm se Eno připomíná v dost nezvyklé tribálně experimentální poloze, přesahující kamsi do vod psychedelie a post-rocku. I já jsem zbystřil a čekal, co se bude dít dál.

Na SCOAMS Eno spojil síly s o dost mladšími zvukovými inženýry Jonem Hopkinsem & Leo Abrahamsem, tudíž produkce se zlehka obtáčí kolem současnějšího indie elektronického zvuku, přitom stále drží čitelný rukopis rozmáchlých scénických partitur. I pokud ale odhlédneme od letitých zásluh a budeme se snažit smočit si nos v albu samotném, zjistíme, že mistr Eno je ve svém věku stále plný vitality. Naposledy se v takto skvělé formě předvedl na downtempovém opusu s Peterem Schwalmem - Drawn For Life (2001), nebo na nezvykle „písničkovém“ albu Another Day On Earth (2005), jimiž dokázal překročit jednou vybudovaný stín intelektuálního „ambienťáka“, ve kterém už zřejmě spočine navěky.

Album je zároveň i poctou „Warpáků“ tomuto hudebnímu věrozvěstovi. Vždyť kde by bez jeho koncepce studia jako hudebního nástroje byli takoví Autechre, Aphex Twin či Boards Of Canada, kteří sice mezitím zaměnili studio za workstationy a později za laptopy, ale původní koncepce zvuku coby samostatné komodity zůstala přinejmenším obdobná. Nabízí se i analogické srovnání s tvorbou klasiků abstraktní malby. Dá se říct, že Enův zvuk v sobě skrývá hloubku Rothkových rozměrných meditativních ploch, amorfní orfismus Kandinského, a matematickou jednoduchost konstrukcí Pieta Mondriana.

Je pravdou, že Brian Eno asi už nikoho zásadně nepřekvapí, ale není ani důvod tvrdit, že by mu, na rozdíl od mnoha ambientních průkopníků, zcela ujel vlak. Pokud vám stačí bez úhony projet mléčnou dráhou a přepnout výhybku z rychle rozjetého vlaku sžíravé skutečnosti, mistr vám k tomu dá jistě příležitost a rád vás kousek sveze a ještě ukáže pár záblesků časů budoucích.

75 %

navštivte:
www.enoweb.co.uk

poslechněte si:
www.myspace.com/ambientlegend