Superchunk – Majesty Shredding
11 skladeb / 41:51, Merge Records / distribuce v ČR Day After

Praotcové alternativního college rocku Superchunk u mě vždycky měli na růžích ustláno. Kazeta s On the Mouth drží první místo mezi nahrávkami, které ve walkmanu vydržely nejdéle bez výměny. Během několika měsíců jsem ji otočil nespočetněkrát, a přestože čas od času putovala vychladnout mimo přehrávač, netrvalo dlouho a zase se bez velkého humbuku vplížila zpátky. Po jejich diskografii jsem začal slídit s buldočí vytrvalostí a všech pět prvních desek plus dvě nadupané kompilace, které vypustili do devadesátého pátého, dodnes rozpalují moje reprobedny doběla. Na všechny jsem si snadno vytvořil stejnou závislost jako na On the Mouth. Tetelil jsem se štěstím, když probíhala moje interakce s jejich oscilováním mezi dvěma polohami - jednak upoceným sprintováním s nápaditě poskládanou a vzájemně se doplňující sochařinou obou kytar, a druhak důmyslně vymyšleným bludištěm prorůstajících se linek v plouživých sonátách.

Počínaje Indoor Living z devadesátého sedmého jsem se k deskám začal stavět rezervovaněji, i když si nahrávky pořád udržovaly vysokou úroveň. A pak bylo najednou ticho a vypadalo to, že si vydáním Here’s to Shutting Up napsali vlastní nekrolog. Sem tam sice člověk při toulkách po internetu o jejich jméno zakopl, ale pro mě šlo spíše o slábnoucí doznívání hřmotné legendy, než o porodní bolesti nové desky (snad jen jméno nejaktivnější persony, Maca McCaughana, bývalo leckde často skloňováno v souvislosti s celkem slušně prosperující značkou Merge Records, jejímž je spoluzakladatelem). Loni se jako blesk z čistého nebe objevilo ep Leaves In The Gutter a najednou zde byl prostor pro dohady, zda-li se skupina dostane i k nahrání regulérní desky, nebo jde jen o stručný pozdrav ze záhrobí. Modlitby byly nakonec vyslyšeny a po dlouhých devíti letech Superpořízci konečně představili světu novinku Majesty Shredding.

Už v době vydání se mluvilo o návratu ke zvuku starších nahrávek, ale já bych byl s vynesením rozsudku přeci jen zdrženlivější. Superchunk za ty roky decentně zdědkovatěli, čísla na datumovkách jasně dokazují, že píšeme nové tisíciletí, a tak není divu, že rebelující prozkoumávání mantinelů melodického bordelu není zrovna na pořadu dne. I když tady najdeme vlastně téměř všechno, co kdy tvořilo podstatu Superchunk, nemůžu se ubránit dojmu, že do písniček už nevkládají přesně to, s čím dokázali vyrukovat dříve. Kytary zase skřípou a podlézají jedna druhé, i tempo se mění od klopotného k rozvláčnému a Mac sype z rukávu jednu hitovou melodii za druhou (o tom, že dokáže psát vynalézavé popové písničky se každý může přesvědčit na jeho sólovkách, které vydává pod názvem Portastatic). I když svůj hlas šponuje do výšek tak, jak se od něho očekává, zůstává hlouběji pod bodem, u kterého hrozí prasknutí pnoucích se krčních svalů.

Otvírákem Digging for Something proplujete tak nějak samozřejmě a více adrenalinu se vám začne vyplavovat do krve až při My Gap Feels Wierd. Příjemně odsýpá i Crossed Wires. Do té vpadnete po Rosemarie, jež naopak nevyčuhuje z průměru posledních desek. Startující riff z Learned To Surf je přesně ten moment, kdy si řeknete: To je ono! Tlouštíci ještě stále dokážou přijít s onou chytře promyšlenou souhrou obou povrzávajících kytar a dokáží ji obalit životaschopnou písničkou. Poslední skladba pojmenovaná Everything At Once pak patří k nejpovedenějším na desce. Díky prostorovému vokálu v pozadí a zahuhlanosti kytary tady dokážu cítit nadpozemskou náladu takových My Bloody Valentine. A já si konečně uvědomuju, že Superchunk model 2010 se snaží vytěžit, spíše než z transformace intenzivních emocí, z budování samotné atmosféry. Přitom hraní si se strukturou skladeb je stejně důmyslné jako jsme zvyklí. Možná jen méně překvapující.

I přes titěrné výhrady, si však zaslouží obří respekt. Rozhodně se vydáním Majesty Shredding nijak neshodili a slušně zúročují vše, co se jim za ty roky povedlo. Nahráli si tuhle pozitivně laděnou desku pro radost a povedlo se jim zůstat - se slušnou rezervou - nad průměrem. S jejich písničkami bych se rozhodně nestyděl obcházet rádia naivně doufajíc, že jejich protlačením do éteru udělám ze světa lepší místo. Přesně v duchu prohlášení dalších věrozvěstů, Flaming Lips. Rock n’roll can save the world .. if you are nice to people.

60 %

navštivte:
www.superchunk.com

poslechněte si:
www.myspace.com/superchunkmusic