Čtvrtá nahrávka Magnetik se jmenuje Projektor. Minulá opiová deska Laudanum nebo předtím Wells jsou také jednoslovné názvy. Je to náhoda nebo vám jednoslovné názvy alba přijdou údernější a jdoucí víc na dřeň?

Je to náhoda. Prostě vždycky, když nad tím přemýšlím, vynoří se mi právě to jedno jediné slovo a já pak už jiné nehledám. Další název tedy může být klidně nějaké dlouhé souvětí.

Magnetik chápu jako oslavu vizionářů, ať už hudebních, technologických nebo literárních. Jako symbol poslední desky jste zvolili hvězdný projektor slavné značky Carl Zeiss. Proč vlastně název Projektor?

Většina lidí dokáže snít. Dokáže si své sny častokrát i zpětně promítat a u toho prožívat silné emoce. To je jeden význam, které přikládáme názvu Projektor. A vzhledem k tomu, že již od počátku lidstva náš pohled směřuje ke hvězdám, do hlubin dalekého a tajemného Vesmíru, přišel nám právě velký hvězdný projektor jako vhodný symbol pro naše nové album. Byli bychom rádi, kdyby hudba na něm obsažená umožňovala lidem dál fantazírovat a alespoň na chvíli se tak jeho prostřednictvím odtrhnout od někdy neúprosné a ubíjející reality všedního dne.

Když mluvíš o pohledu ke hvězdám, do hlubin dalekého a tajemného Vesmíru, tak když se podívám do influences na váš myspace profil, uvádíte mezi své zdroje inspirace klasiky vědeckofantastické literatury: J. Verne, H. G. Wells, S. Lem, K. Čapek, R. Bradbury, L. Souček... Najde se i někdo ze současných nejen sci-fi autorů, který vás oslovuje?

Určitě. Jedním z autorů, kteří zaslouží respekt, je japonský spisovatel Jasutaka Cucui. Podobně jako Stanislav Lem nebo Kurt Vonnegut se pomocí žánru sci-fi pokouší kritizovat současnou společnost. Kromě mašinérie korporací nebo nadvlády sdělovacích prostředků paroduje také klasickou vědecko-fantastickou literaturu. Dalším autorem, který patří mezi mé nejoblíbenější, je Švéd Sam Lundwall a především jeho skvělé povídky Nic pro hrdiny a Bernhard dobyvatel. Velmi originální a v tomto případě i skvěle zpracovaná je myšlenka, kdy Země, na kterou se hlavní hrdina vrací, je řízena již jen šíleným hlavním počítačem, který se považuje za Boha, a z nudy obydlel planetu postavami a hrdiny z knih, které si za dlouhá tisíciletí přečetl.

Navíc je to i skvělá zábava a u Verna jsme taky zůstali, protože Sam Lundwall byl editorem science fiction časopisu Jules Verne - Magasinet. V knize se objevují postavy z brakové literatury, Drákula, Monte Cristo, Conan..., ale i popkulturní odkazy, třeba na Diora. Patří k tvým kratochvílím sledování béčkových filmů?

Určitě. Nízkorozpočtové filmy se vyplatí sledovat, častokrát se zde objeví opravdové perly. Těch mých oblíbených béček je spousta, jako příklad mohu uvést horory Night of the Living Dead, The Evil Dead, Suspiria, dále klasiku Motorpsycho, Electra Glide In Blue, kung-fu filmy s Brucem Lee nebo třeba sci-fi Meteor z roku 1979.

Tak to jsi mě potěšil, že jsi také obdivovatel Brůka Lee. Pro mě je stěžejní scéna z Way of the Dragon (1972), kdy v souboji vytrhne Chucku Norrisovi chomáč zrzavého ochlupení z hrudi, pak si dá svou pěst před obličej a z dlaně Chuckovy chlupy odfoukne.

Tu scénu registruju a také patří mezi oblíbené. Bruce Lee „žeru“ od sedmi let. Měl jsem kliku, že mi můj děda, který dělal do motorsportu, vozil ze západu komiksy a plakáty. Ale až asi do roku 85 jsem od něj žádný film neviděl. Zato s příchodem prvních VHS jsem sehnal všechno, co jen šlo.

Hudba Magnetik může často znít jako soundtrack k neexistujícímu filmu. Je nějaký film, který by pro tebe byl výzvou, abyste pod něj naživo vytvářeli hudební podkres?

Jeden takový film už existuje a Magnetik tuto koncepci předvedli poprvé na loňském filmovém festivalu v Uherském Hradišti. Jde o doprovod k legendárnímu avantgardnímu filmu Dzigy Vertova Muž s kinoaparátem. S tímto programem vystupujeme občas i po klubech, kde mají možnost velkoplošné projekce – po Novém roce plánujeme takové vystoupení například v Ústí nad Labem.

K Muži s kinoaparátem natočila nu-jazzová The Cinematic Orchestra v roce 2003 soundtrack Man with a Movie Camera. Znáš tuhle desku?

Věděl jsem o tom a zcela úmyslně jsem se téhle desce vyhýbal do té doby, než jsme náš projekt dokončili. Pak jsem si ji ovšem se zájmem poslechl.

Albem Projektor se Magnetik mnohdy přiblížil k písničkové formě. Určitě na tom má velký podíl vaše nová členka Mitsuko, která zvuk nahrávky notně obohatila strunnými nástroji. Třeba ve skladbě Onyx nebo Projektor Part II. si velmi dobře dokážu představit éterický ženský zpěv nebo ve Where Birds Are Silent klidně až EBM deklamaci. Uvažovali jste o větším využití zpěvu než v rámci bonusových skladeb, kde hostuje slovenská zpěvačka Kristina Chrasteková?

Tento koncept zde již také byl. Čtvrté album mělo být původně zpívané. Šlo o spolupráci s francouzskou zpěvačkou – šansoniérkou Laurence David. Některé skladby byly rozpracované a i když již Laurence přijela k nám do Čech nahrávat, musel v té době kolega Petr Venkrbec bohužel ze závažných rodinných důvodů odcestovat do Anglie, a tak jsme tento projekt museli zastavit. Je ale klidně možné, že se k podobnému vokálnímu konceptu v budoucnu opět vrátíme.

Slovo koncept zaznívá v souvislosti s tvorbou Magnetik velmi často. Jak pro tebe je koncept pro tvorbu důležitý? Popř. jaká konceptuální díla tě oslovila, třeba i ve výtvarném umění?

Koncept nesmí být svazující. Jinak myslím, že koncept je to, co může posunout dílo ještě o kus dál. Určitě to ale není tak, že bychom bůhvíjak dlouho přemýšleli, jakou cestu při naší tvorbě zvolit. Ta hlavní idea se musí dostavit rychle, vyplynout prostě z nějaké inspirativní momentální události, pak je to ideální a pak to i funguje.

Když jsme obecně u konceptuálního umění, nejvíce se mu samozřejmě dařilo v šedesátých letech, kdy vlastně všechno bylo poprvé. Dnes už by se asi těžko dělaly takové věci, jako když výtvarník Robert Rauschenberg vystavil svoji Vygumovanou De Kooningovu kresbu. Tím ale vyvolal hodně podnětnou diskusi, zda vygumování díla jiného umělce je nebo není uměním. Další hodně zábavnou záležitostí byl koncept Piera Manzoniho, který vystavil plechové krabičky, které nazval ‚Umělcovo hovno‘. V nich měla být jeho stolice. Fígl byl v tom, že krabičky nesměly být otevřeny, protože otevřením by přestaly být uměleckým dílem. Svoje díla pak prodával za doslova astronomické částky.

Když jsem viděl v září koncert Magnetik, ještě pět minut před koncertem jste se dohadovali, jak bude vaše vystoupení vypadat. Jakou roli hraje při pódiové prezentaci improvizace?

Dnes již poměrně velkou. Nechceme být jen elektronickou skupinou, která zahraje hudbu z předem připravených sekvencí. I když sekvencery stále hrají při našem vystoupení podstatnou roli, především u rytmických partů, snažíme se do hraní samotného vnášet co nejvíce „živých“ prvků. Manipulujeme proto se strukturou skladby během koncertu. Mnoho partů hrajeme „ručně“, ať už jde o různé elektronické perkuse nebo samply. Já s oblibou používám Kaossilator nebo prostřednictvím Microsampleru hraju zvuky různých starých oblíbených syntezátorů, které mám jinak ve své sbírce a které by se mi na pódium asi nevešly. Petr zase kromě saxofonu používá rád i dechový kontroler, kterým hraje syntetické zvuky ze svého Mooga tak, jak by je žádný klávesák nikdy nezahrál. Myslím, že to teď funguje ideálně a vstřícné reakce publika jsou pro nás potvrzením, že jsme se v tomto ohledu vydali správným směrem.

S Petr Venkrbcem jste členy Synth Clubu (profil pro fanoušky syntezátorů a dalších elektronických nástrojů). Ty jsi znám jako sběratel starých analogů, o jaké rarity bys chtěl svou sbírku obohatit?

V současné době je můj nástrojový park natolik účelně sestavený, že necítím potřebu ho nějak extra dále rozšiřovat. Ale určitě by se našel nástroj, který bych ještě mohl mít a který by svým specifickým charakterem výrazně obohatil možnosti mého studia RMS. Jedním z takových je například legendární syntezátor VCS3 od anglické firmy EMS, celým názvem Electronic Music Studios. Tyhle nástroje s úžasnými modulačními schopnostmi s oblibou používal Brian Eno, David Bowie nebo třeba Pink Floyd na albu The Dark Side Of The Moon.

Mimo jiné hraješ i v obnovené Vanesse. Není to pro tebe trochu schizofrenní vystupovat jeden den s intimním, náladotvorným Magnetik a pak třeba druhý den s EBM formací?

Jsem typický Blíženec a toto znamení je samo o sobě tak trochu schizofrenní. Takže zrovna tohle problém určitě není.

Děkuji za rozhovor.

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/themagnetik
www.freemusic.cz/magnetik
www.magnetik.cz

Autorem fotografií je Václav Jirásek.