The Ecstasy of Saint Theresa jsem si zamilovala brzy poté, co jsem si z nějakých racionálně nevysvětlitelných pohnutek v krámě pořídila jejich album Slowthinking. Mojí tehdejší skromnou sbírku cédéček Vypsané Fixy, Rammstein a Linkin Park tak rozšířil červený digipack, moje první elektronická deska, díky které jsem se naučila, že hudba může mít i jiné podoby, než schéma kytara-basa-bicí.

Moje CD sbírka se od té doby značně rozrostla, ale EOST v ní dodnes patří výsadní postavení. Nikdy se mi ale nepoštěstilo vidět je naživo, o to víc jsem byla zklamána, když vzápětí po vydání alba Watching Black (2006) přestalo být o EOST slyšet. Zpěvačka Kateřina Winterová tehdy křest desky odehrála v pátém měsíci těhotenství, a pak se po kapele nadlouho slehla zem. K mé radosti se však letos rozhodli znovu se připomenout zdejší hudební scéně kratší sérií koncertů a jednou ze zastávek byla i brněnská Fléda.

Večer tam zahájili Republic of Two, čtveřice hudebníků sdružených kolem Jiřího Buriana (Southpaw). Ti předvedli příjemný set akustického indie rocku ve stylu Kings of Convenience, postavený na materiálu z jejich čerstvého debutu Raising the flag. Po nich pak patřilo slovo Václavu Havelkovi a jeho písničkářskému projektu selFbrush a také vystoupení talentovaného muzikanta a výrazného zpěváka bylo odměněno náležitým potleskem.

Chvíli na to už na scénu, velmi povedeně vyřešenou pomocí několika desítek žárovek, konečně nastoupily očekávané hvězdy večera: Kateřina Winterová a Jan P. Muchov za doprovodu klávesisty Karla Drašnara a bubeníka Marka Klasny. Koncert otevřela píseň V.R.! a hned bylo jasné, jakou cestou se EOST ten večer vydá. Jednotlivé skladby se totiž daly rozeznat většinou pouze podle zpěvu, všechny totiž byly sjednoceny pod závojem současného indie rocku. A bylo vidět, že kapela si koncert užívá, stejně jako publikum, které při známějších refrénech doprovázelo Kateřinin zpěv a každou píseň odměnilo více či méně burácivým potleskem.

Během večera se dostalo snad na všechny významné hity z alb Watching Black, Slowthinking i In Dust 3. Zazněla tak I’m (Not Really) Optimistic, Hit By A Cyclist i Happy R, mezi vrcholy patřila i Wrong Time, Wrong Place, kde se svým hlubokým hlasem stejně jako na desce zahostoval právě Václav Havelka.

Ústup do zákulisí na konci regulérního setu se stále neukojenému obecenstvu ale rozhodně nezamlouval a bouřlivým aplausem lákala kapelu zpět. Po chvíli se však na scéně opět objevila zpěvačka ve světelných šatech návrhářky Denisy Nové, které se staly symbolem celé koncertní šňůry kapely. Jednotlivé části originálního oblečku se zhasínaly a zase rozsvěcovaly spolu s rytmem hudby a umocnily tak jedinečný zážitek z celého vystoupení. Před druhým přídavkem Kateřina až dojatě poděkovala celé Flédě. „Je vidět, že to máte naposlouchaný...“ a jako odměny se jí dostalo červená růže. „To se mi snad ještě nestalo,“ komentovala to evidentně zaskočená zpěvačka. Definitivní tečku za večerem pak udělala dojemná For That Moment.