Astronautalis - Dancehallhornsound
14 skladeb / 50:43, DIY

One man show jménem Astronautalis se těžko odolává. Třikrát během jediného roku mě přinutila vyměnit vyhřáté papuče za tlačenici ve vydýchaném klubu. V hlavních rolích nezapomenutelné performance se představili: stříbrný laptop a sympaťák Andy Bothwell. Muž, na jehož náhrobku budou zlatem vytesána slova: “nezastavitelný generátor ne zcela náhodných slovních spojení”. Netuším, jestli jsem sám, kdo s připitomělým úsměvem hltal každou jeho show, nebo jsme byli takto postižení všichni a případné skryté kameře jsme se jevili jako rodinka koalů právě trávící svůj příděl omamného eukalyptu. Já samozřejmě o dění kolem nevím nic, protože to důležité se odehrávalo přede mnou. Z tohoto směru přicházel neustávající proud vypointovaných historek a zpívaných nebo kulometně odrapovaných příběhů. Jediné, co narušovalo jeho vystoupení, bylo hlodání hluboko zasuté myšlenky připomínající, že tohle všechno bude muset jednou skončit a já se vrátím zase ke svým bačkorám.

Právě při posledním srpnovém koncertě v brněnské Muzejce se Andy zmínil o jeho novém počinu, údajně plném gangsta rapu. Vtipálek. Pak nám na posouzení předhodil rozjuchanou Do You Believe In Life After Thugs. Jasná pecka, která musela dostat každého, kdo si pod stolem neléčil bezvědomí způsobené požitím nepřiměřeného množství "green stuff" (pro nezasvěcené překládáno jako zelená). Rajcovní vypalovačka postavená na samplu nekonečně odříkávané formulky a kytarovém sóla, které tady jen tak mimochodem bez problému funguje. Asi hlavně proto, že si zvukem elektrické kytary žádný macho se zlatem kolem ohryzku nedokazuje jak je důležitý pro stabilitu sluneční soustavy, ale je tam prostě jen proto, že je celkem cool. Což je ostatně poučka aplikovatelná na většinu servírovaného materiálu. Jednotlivé střípky jsou (i pro toho, kdo nezná jejich původ) celkem v pohodě a výsledku není téměř co vytknout. Takže už se vám začíná rýsovat, jak že se to má s tímhle dalším - i když ne zrovna regulérním - počinem Astronautalisovy diskografie, mixtapem pojmenovaným Dancehallhornsound?

Podezřele se tvářící vedlejšák je poslepovaný z věcí, které má Andy rád a výsledná koláž pak tvoří základ pro jeho veršotepectví. Navíc překvapuje i zařazením tolik oblíbených freestylů. Mix celého alba má na svědomí DJ Fisher Pryce (druhé jméno z přebalu desky). Nečekejme tedy obvyklý indie hip-hop, ale ..... Ale proč bych si měl vymýšlet nějakou novou škatulku. To, že je tahle šperkovnice jinak vyřezávaná a přemáznutá odlišným barevným odstínem ještě neznamená, že se změnila kvalita bižuterie uvnitř. Nakonec je to zase ten skvěle fungující elektický mix hip-hopu, indie, blues, popu a tuny jiných věcí, které Andy dokázal za svůj život vstřebat.

Další roztomile zpěvná záležitost, těžící ze samplu ženského popěvku a kanonádou Andyho slov, je Mr.Blessington’s Imperialist Plot. Název je určitě známý tomu, kdo pročítal booklet u Pomegranate. Povědomě by se měla tvářit i The Case Of William Smith, ale vystopovat nějakou podobnost s původními skladbami je záležitost pouze pro nezdolné hledače pokladů. Hitovka Trouble Hunters je sice jasně identifikovatelná, ale servírovaná v totálně překopané a poněkud utahanější verzi. A přestože nepůsobí tak explozivně jako originál, dá se na ní rychle přivyknout. Avalanche Patrol, pomalá balada z Pomegranate, tady reinkarnovala v bzučící elektro záležitost. Stejně zavádějící je i Seaweed Sheets, odkazující sice na album Mighty Ocean and Nine Dark Theaters, ale shoda se opět nekoná. Takže doporučuji nechat reverzního inženýrství a přijímat všechno tak jak to leží bez nepodstatného linkování minulosti se současností.

Křišťálového hip-hopu ala Beastie Boys se dočkáte v Run! a ze stejného soudku je i Voicemail Freestyle. Hodně blízko k tomu, čím si Astronautalis vydělával doteď, má Learn to Listen, The Secrets of Undersea Bell, nebo křehká Avalanche Patrol. Slušnou zábavu si užijete při Voicemail Freestyle Tegan & Sara (s těmihle dvojčaty strávil nějaký čas na turné). Ten, kdo stvořil monotónní podmaz rozvibrovaného zvuku synťáku, by zasloužil trochu poškádlit letlampou a kombinačkama, ale v kombinaci s ironicky míněnými omluvami směřujícími “to president of Canada, king of America and pope of Australia” nemůžete než odpouštět a nakonec vlastně i chrochtat blahem.

Suma sumárum, ze zprvu vlažně působící záležitosti se později vyloupne hodně zábavná deska, po které v poslední době sahám čím dál častěji jako po zaručeném prostředku k okamžitému zlepšení nálady. Andy je silným magnetem a já rozhodně netrpím nedostatkem železa v krvi. Doporučit můžu ale všem, takže neváhejte a Dancehallhornsound si naordinujete jako vitamínovou podporu pro organizmus ke snadnějšímu přežití právě začínajícího období šedi.

70 %

poslechněte si:
www.myspace.com/astronautalis

stahněte si:
fresherthan.com/astronautalis