Jako první vystupovali čeští The Blind Daters, kteří se dramaturgicky sice k Dead to Me víceméně hodili, ale mě nechali chladným. Kombinace punku s rock'n'rollovými prvky není ničím výjimečným, zvláště když v tomto případě bohužel chyběla jakákoli nadstavba, cokoli, co by výrazněji zaujalo nebo pomohlo kapelu odlišit od jiných. Jako takový pokus by se sice asi dalo brát zakomponování tamburíny, ale působilo to na mne spíš jako kosmetická záležitost než opravdové oživení průměrné hudby, které se sice jistá kvalita přiznat musí, ale na mě působila až příliš všedně. Právě absence výraznějších momentů, které okamžitě strhnou pozornost a jednotvárný poslech oživí, byla největší slabinou pražské čtveřice.

To sanfranciští Dead to Me ukazují, že lze hrát i chytlavý punk rock, aniž by se musel sklouznout k rádiové podbízivosti, plytkosti a povrchnosti. Přesto, že jedna písnička je melodičtější než druhá, udržuje si tato sympatická parta, jejíž část možná někteří z vás budou znát ještě coby One Man Army, stále punkový duch a z víceméně politických textů je jasně cítit vyhraněnost a příslušnost k hard core/punkové komunitě.

Vystoupení bylo příjemné především svou nenuceností a naprosto pohodovou atmosférou. Dead to Me působili jako velice sympatičtí týpci, kteří jsou vděčni za jakýkoli kladný ohlas publika, které na oplátku dostávalo porci svižného s rock'n'rollovým nádechem šmrnclého punk rocku, jemuž dominují nápadité kytarové vyhrávky a skvěle se doplňující trojice vokálů. Milá komunikace s publikem jen dodala na uvolněné atmosféře a na Sedmičce panovalo příjemné až rodinné prostředí, které ostatně ve strahovském klubu obvykle panuje, ať už je narváno k prasknutí nebo přijde jen pár lidí.

Nejvíce mě potěšily skladby z aktuální desky African Elephants, která je prostě fantastická. Obsahuje chytře napsané písničky s návykovou melodikou, dobrými a propracovanými zpěvy, což byl oproti českým zástupcům kardinální rozdíl. Velkým plusem byla také dobrá čitelnost kytar, díky níž skladby zněly téměř jak z desky a dostatečně tak vynikla na daný žánr až překvapivá pestrost. Dead to Me si sice život nijak nekomplikují složitými postupy, ale krom přímočarosti poskytují i prostor pro svěží vyhrávky a melodie, jež muziku šikovně oživují.

Hodinové vystoupení potvrdilo to, co asi mnozí tušili. Měli jsme tu čest s vyhranými muzikanty, kteří přesně vědí, co chtějí hrát a pro posluchače hledající dobře udělaný punk rock s ryzí atmosférou, jenž není zbytečně přeslazený a podbízivý, jasná volba.

Michal Novák - autor je redaktorem e-zinu Marast jak cyp