Klaxons – Surfing The Void
10 skladeb / 38:27, Polydor/Universal

Klaxons jsou prý výborná koncertní kapela, osobně jsem však nikdy neměla tu čest. Na loňském festivalu Pohoda jsem v době, kdy jsem měla bezstarostně křepčit v první řadě a zpívat s davem „it’s not over yet“, seděla promočená v nádražní hale a prožívala nejhorší okamžiky loňského léta. Od té doby mám pro Klaxons slabost a s jejich debutovou deskou jsme si svého času prošli dost intimním vztahem. Myths Of The Near Future je totiž velmi dobré album: má energii, chytlavé melodie, dobré nápady, hitový potenciál. Skupina se tak stala jednou z těch zásadních v době, kdy byl nu-rave na vrcholu. Dnes je tento, pro někoho pseudo-, styl za zenitem a Klaxons vydávají druhou desku. Navázat na úspěch Myths Of The Near Future byl jistě tvrdý oříšek. Jak jej londýnská formace rozlouskla?

Deska Surfing The Void vyšla na konci srpna a já si tehdy pro její poslech vyhradila celý jeden večer. Přísahám, opravdu jsem se snažila. První poslech? Dám tomu druhou šanci, jsou to přece Klaxons, říkám si. Druhý poslech? Pořád nic. Zkusím to ještě jednou. Třetí poslech? Nuda nuda, šeď šeď.

Klaxons svoji druhou desku prostě nezvládli. Možná se nechali až příliš ovlivnit vydavatelem, který jim původní plány na druhé album zamítl, možná neuměle zareagovali na ústup new rave vlny. V rozhovorech tvrdili, že nová deska bude mnohem víc progresivnější. Jistě, Klaxons opravdu přitvrdili, hodně se zařízli do kytar, opřeli se do bicích. Ubrali z mladické rozjuchanosti, snaží se působit vážněji a dospěleji. Jenže právě to jim nesluší.

Hned úvodní song desky, Echoes, byl vyslán do pranice singlů. Průměrná skladba, na desce však opravdu patří k lepším. Následuje nevýrazná The Same Space, po ní energická Surfing The Void, která vzdáleně připomíná staré dobré Klaxons. Ale pak už to jede v jedné vlně: Valley Of The Calm Trees, Venusia, Extra Astronomical, Twin Flames, Flashover, Future Memories, Cyberhyperspeed...všechny skladby tak nějak proudí stejným fandím tempem. Prošumí kolem, aniž by urazili, zároveň však nenadchnou.

A jsme u jádra pudla. Klaxons se z křiklavě barevných, zábavných raveových oblečků se převlékli do šedých úřednických stejnokrojů a spáchali jen velmi průměrnou rockovou desku. Párkrát si ji možná poslechnete, abyste zjistili, že už opravdu nemáte důvod se k ní vracet. Nu-rave by si zasloužil důstojnější funus.

40 %

navštivte:
www.klaxons.net

poslechněte si:
www.myspace.com/klaxons