Novinky

Itch My Hahaha: Terrible Eagle, Ink Midget & Pjoni, 24.9., Fléda, Brno

Další vydání eklektické klubovky Itch My Hahaha, pro kterou býval obvykle vyhrazen velký sál brněnské Flédy, tentokrát provázela menší změna: koncert se konal v prostorách dřívější bar stage. Během letní rekonstrukce se zde parket dvojnásobně zvětšil a více prostoru si vysloužilo také pódium. To se přesunulo na místo baru, který se nyní rozléhá v rozšířené podobě tam, kde byla dřív kabina s fotbálky. Díky tomu citelně ubylo front a zpříjemnil se „pobyt“ na baru (akorát ta ošklivá výzdoba ze starých fléďáckých plakátů na stěně za barem je trochu fail). Důležitá je ale především skutečnost, že současná tvář bar stage svými parametry skvěle vyhovuje akcím klubovějšího chrakteru (což byl právě případ této edice IMH).

Pjoni & Ink MidgetMezitím, co se Fléda pomale zaplňovala, atmosféru decentně dotvářela hudba pod taktovkou Greatest Hits Collective, kteří celý večer jako obvykle také zakončovali. Před jedenáctou se na pódiu za pultem s notebookem a mašinkami objevili Jonatán s Adamem alias Pjoni & Ink Midget, někdejší bubeník a cellista dua Tucan, se kterým se na Flédě představili už na premiérovém ročníku NewNew a později jako předskokani Guts Pie Earshot. Od té doby už je ale leccos jinak - jejich předmětem zájmu je teď elektronika, která nemá daleko třeba k produkci labelu Warp nejen zvukově, ale i kvalitou (sic!). Jedním z důkazů je třeba hitovým potenciálem oplývající skladba Nerd, která je k poslechu i na myspace. Zásadní kouzlo Pjoni & Ink Midget ale spočívá v tom, že jde o opravdu živou produkci poskládanou z fragmentů, jež oba vytvářejí samostatně a následně je na koncertě improvizovaně lepí dohromady.

Zatímco se Adam věnoval laptopu, Jonatán kromě ovládání kaosspadů a jiných hraček stíhal i zpívat a extaticky sebou za pultem zmítat. Z jejich projevu byla cítit spontánní hravost a oba si to evidentně užívali a s nimi stejně tak i nadšeně se tvářící a částečně roztančené publikum. Naprosto odzbrojující však byla obtížnost jakkoliv zařadit jejich zvuk, který zněl originálně a čerstvě. Jistě, občas sice bylo možné zachytit povědomý prvek, ale většinou v chytré a nápadité kombinaci. Zastřené polohy načichlé ambientem se pohybovaly přes rytmičtější, někdy skoro industriální prvky, až do nádherně vygradovaného energického závěru. Celý dojem kromě toho dotvářel Jonatánův zpěv, který následně více osob nezávisle na sobě přirovnalo k Edwardu Ka-Spelovi (Legendary Pink Dots).

Terrible EaglePo krátké pauze došlo na hlavní "hvězdy" večera, americkou kapelu Terrible Eagle, jejíž kořeny vězí v kolektivu kolem psychedelických Indian Jewelery z texaského Houstonu. Za své nynější působiště však uvádí Hamburk, i přesto, že jsou téměř neustále na turné. To se letos už dvakrát protnulo i s Českem, v dubnu v Praze a v červenci na kutnohorském festivalu Creepy Teepee.

Na Flédě rozpoutali „příšerně“ hypnotickou seanci na vlně psychedelického industrial/noise rocku za občasných deklamací až neklidně flegmatického vokálu kytaristy Brandona. Terrible Eagle jsou tak trochu opak žánrově roztříštěných Indian Jewelery. Jejich hudba se repetivně valí vpřed jako vlna a vy se veze na ní. Stačí zavřít oči a nechat se zmítat surovou zvukovou masou, kdy už ani přesně nevíte, kde končí zefektovaná kytara a začíná vířící syntezátor, do kterých duní beatové smyčky a Tillovy repetitivní šamanské rytmy (hrané ve stoje na bicí, sestávající především z přechodů). Tohle není hudba na poslech doma, to je intenzivní zážitek, který se dá zažít hlavně naživo.

Někdy narazíte na muzikanty, kterým to, co hrají, nějak nevěříte a máte pocit, že si pro svoji hudbu berou mnohem víc odjinud, než sami ze sebe. To ale nebyl případ ani jednoho z projektů, které na Itch My Hahaha v pátek hrály. Svojí opravdovostí působili jako hudebníci, ze kterých cítíte, že svojí hudbou žijí a myslí ji naprosto vážně. Výsledkem tedy nakonec byla nejen skvělá party, ale i autentický kulturní zážitek – ideální způsob jak otevřít další sezónu nejzajímavějších klubových akcí v Brně.