Novinky

SRPR - Dlask

Sdružení rodičů a přátel RoPySRPR - Dlask
10 skladeb / 46:29, Srp Records

Paradoxy miluju. Frank Black a je bílej, Věra Bílá a je černá (pamatujete na film Zdeňka Tyce UŽ?). Na prvotině Je mi nádherně z roku 2003 si SRPR (celým názvem Sdružení rodičů a přátel RoPy) dělali legraci z holek Inťošek a nyní je jejich třetí deska Dlask sama naplněna (pseudo)intelektuálními výlevy. To jsou paradoxy. Zatímco prvotina ještě pulsovala melodicky silnými písněmi a texty, které provokovaly, pohoršovaly a možná někoho i urážely, ale pořád bavily, Dlask praská ve švech maximálně tak monotónně znějící hudbou a texty, nad nimiž si „slastně zoufá“ především sám autor.

Když se ohlédneme nazpátek, zjistíme, že zalíbení v textech libujících si v depresích, chmurách a bezvýchodném nihilismu není otázkou pouze aktuálního alba. Jen je toho na Dlasku daleko větší porce a i hudba doznala změn, mollové harmonie vítězí na plné čáře. Navíc se tu už skoro ani nezpívá, spíš jen s pochmurným výrazem v hlase deklamuje. Přitom nelze říct, že by texty byly hloupé. Když si je pozorně poslechnete či přečtete v originálním bookletu tvořeném potištěnými průhlednými fóliemi (tento koncept mimochodem použili před lety na svém debutu Circle Is Our Way litvínovští Ravelin 7), narazíte na svérázný, sarkastický a absurdní druh humoru.

Bohužel absencí výrazné hudby, která by podtrhla účinnost textů ztrácí kapela hodně ze své někdejší působivosti. Napětí vyvolané (místy) chytlavou hudbou a temnými texty bylo to, co činilo SRPR přitažlivými. Tahle kombinace je ostatně platná v obecné rovině. Na Dlasku tato interakce chybí a výsledek je k nepřečkání nudný. Kam se ztratila schopnost napsat zapamatovatelnou melodii a slova, která vyburcují z letargie? Jestli tohle má být koncept, nové směrování či co, tak se skromností sobě vlastní radím, aby ten, co svírá šaltpáku, zařadil honem rychle zpátečku. Pokud tedy nechce, aby ho za čas poslouchala hrstka kamarádů, a to navíc ještě jen ze slušnosti.

45 %

navštivte:
www.srpr.cz