Podobně jako za našima hranicemi má málokdo tušení, co všechno se děje na pódiích českých klubů, ani my nemáme úplně jasno, pokud se nás někdo zeptá... například na kapely z Maďarska. Jedna z nich, můžeme ji zařadit dejme tomu do kategorie, které se před časem říkalo post-rock, o sobě a své zemi pár věcí prozradila. Hovoří bubeník Zsombor a kytarista Ádám z kapely s trochu „polským“ názvem Pozvakowski. Můžete je mimochodem vidět v pátek 10. září v Praze v klubu 007, stejně jako o den dříve v Brně (klub Desert) a 12. září v Litoměřicích.

Už jsme vás v Praze jednou viděli, takže pár lidí tuší, kdo jste a co děláte. Ale pro ty ostatní: po jakých hudebních cestách se pohybujete? A z kterého koutu světa pochází člověk jménem Pozvakowski?

Zsombor: Je to asi takhle: jsme čtyři lidi, každej s odlišnejma hudebníma kořenama, který se snažej společně vytvořit co nejzajímavější hudební produkci. Pochopitelně se pohybujeme jen po těch nejextrémnějších cestách, kde si můžeš nejlíp rozšířit hudební obzory.

Ádám: Vlastně sami nevíme, kam přesně jdeme. Je za náma deset let na pódiu, tři desky, koncerty, turné... a vtipný je, že jsme asi jediná post-rocková kapela v Maďarsku, tudíž i nejlepší post-rocková kapela v Maďarsku – a přitom snad ani nehrajeme to, čemu se říká post-rock. Pozvakowski neznamená nic. V nějakým polským filmu se sice mihla postava s podobným jménem, ale pak se ukázalo, že jsme to pamatovali špatně a jmenoval se úplně jinak. Takže takhle se aspoň naše kapela dá snadno vygooglovat.

Chystáte novou desku, je pro vás důležitý, v jakém formátu vyjde?

Zsombor: Na desce intenzivně pracujeme, tohle období je myslím zajímavý pro každou kapelu. Za poslední tři roky jsme byli všichni vystavený pozoruhodnejm vlivům (hudebním i nehudebním), a máme pocit, že v novejch věcech je to silně patrný. Tentokrát se hodně věnujeme aranžování, baví nás zkoušet, co se všechno dá udělat ve studiu.
Před pár měsíci jsme vydali vinylovej sedmipalec se dvěma skladbama, a v září vyjdou stejný věci na CD – v novým mixu, plus s třema remixama, který připravil famózní maďarskej hiphopovej umělec jménem Ozon, plus s živou verzí jedný starší skladby. Hodně lidí se po vydání vinylu shánělo i po digitální verzi, chtěli jsme jim k tomu dát něco navíc. Ale vinyl je vinyl, hraje to nádherně. Podobně si představujeme i vydání „velký” desky – budou vinyl i nějaká forma CD.

Ádám: Stahování pro nás jinak nepředstavuje problém. První dvě desky jsme hned po vydání dali na náš web zadarmo ke stažení, poměrně rychle se všechno objeví na různejch blozích, znáte to. Podle mě je to pro kapelu našeho typu dobrá věc. Lidi se nás poslechnou, a cílem prodeje našich desek není v první řadě ekonomickej zisk.

Pamatuju si z vašeho koncertu tu monstrózní promítačku. Technika starý doby ve století macbooků. Co k vaší muzice promítáte?

Zsombor: Není to jedna, ale dokonce šest nebo sedm „monstrózích” promítaček. Jsou nejen velký, ale i těžký jako kráva.

Ádám: Promítání souvisí s hudbou tak, jak si to posluchač/divák složí v hlavě. Žádnej děj, odkazy, příběhy, jen obrazy a hudba. Pouštíme starý propagandistický a naučný filmy, ovšem pouštíme jich šest nebo sedm najednou přes sebe.
Propagandistickej moment samosebou tímhle zmizí, neni možný sledovat, co se v každým filmu odehrává, zůstává jenom pocit nebo nálada. Tohle přesně chceme.

O vaší zemi a o maďarský muzice toho u nás bohužel moc nevíme. Mluvte chvíli o maďarský scéně...

Zsombor: Kapela jako my, která ráda experimentuje až do krajnosti, to nemá úplně jednoduchý. Nedá se říct, že by nás nějak akceptovala třeba metalová, jazzová nebo elektronická scéna. Po deseti letech ale už máme určitou pozici, lidi o nás věděj. Měli jsme to štěstí, že jsme hráli s docela známejma kapelama (třeba Mono, Jarboe, Pelican, Torche, Caspian) a díky tomu nás vidělo docela dost lidí. Mimo hlavní město je to klasicky složitější, klubovej život je polomrtvej a lidi se k naší hudbě moc nedostanou.

Ádám: Jinak pro nás platí jednoznačně „udělej si sám”. Pokud by třeba bylo v Maďarsku pro nás nějaký vydavatelství, určitě bychom si toho všimli, hehe... nic takovýho tu není.

Který další maďarský kapely si máme zapamatovat? A kam máme jít v Budapešti na koncert?

Ádám: Jednu kapelu si zapamatujte, Pozvakowski, hehe... to jsou fajn kluci. Já bohužel neznám moc zajímavejch maďarskejch kapel, který se pohybujou v našich vodách. Ale máme tu třeba skvělou a zajímavou psychobilly kapelu Gorilla, to je něco.

Zsombor: Ale zase je tady dost dobrejch kapel, neblázni. Z dejme tomu „rockový hudby” jsou to Igor nebo Marionette ID. To jsou skvělý kapely. Máme tu i vynikající jména z elektronický scény (Tigrics nebo Prell). A náš poslední objev je nejtalentovanější DJ a hudebník maďarský hiphopový scény, Ozon. Ten už dávno měl vydávat u velkýho labelu a jezdit po celým světe.
V Budapešti je už dávno nejlepší místo na koncerty na lodi A38, kde hrajou „velký” jména (tím myslím třeba Dillinger Escape Plan, ne Slayer). Další dobrý místa jsou klub Dürer-kert, nebo třeba i jedna hudební hospoda, Klub Vittula.

Je pro kapelu podstatný hrát v cizině, sledovat, co se hraje ve světě?

Zsombor: Posloucháme spoustu muziky, ale poslední dobou je snadný se v tom ztratit, všeho je tolik. Naši hudbu se snažíme dělat bez přímejch odkazů na jiný hudební vlivy (pokud je to vůbec možný). Turné po jinejch zemích jsou hodně důležitý, hlavně ve smyslu novejch a neustále se střídajících lidí, míst, věcí, cestování. Tohle je pro každou kapelu důležitý, a nás to hodně baví. Ale koncerty doma jsou samosebou taky hodně podstatný.

Ádám: Prostě cestujeme rádi, rádi mluvíme s lidma. A chceme vědět, co se děje v jinejch zemích – ani ne tak co hrajou jiný kapely, ale spíš jak to dělají.

A jaká muzika hraje v dodávce na turné?

Zsombor: Všechno možný... poslední dobou jedou komponovaný cykly životního díla našich oblíbenců: Anthrax, Man or Astro-man, ZZ Top, Megadeath. Občas rockabilly, občas death metal... pak to někoho začne štvát a je po srandě.

Ádám: Ovšem jakmile přijedeme do města, kde hrajeme, okamžitě ladíme místní rádio, abychom nasáli atmosféru. Tohle praktikujeme už dlouhý roky.

No, tak s tím místním rozhlasem se v Praze máte na co těšit. Takže: už teď v pátek 10. září na Sedmičce, je to tak?

Zsombor: Přesně, těšíme se!

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/pozvakowski
www.pozvakowski.hu

Vladimír Modrava