14.7.
Po skončení festivalu bylo trochu smutno, všichni odjížděli už od noci a v pondělí odpoledne jsme zbyly jen my, Portugalci Galandum Galundaina a kontrabasista Pascal z Minuit Guibolles. Nakonec jsme s nimi strávily celou dobu nejvíc času, takže to bylo celé takové poklidné, konečně jsme si řádně užily tropů - moře, bazén, džungle, kde Anička s Hankou potkaly veliké stádo opic. V uterý odpoledne jsme vyrazily na cestu zpět - spolu s Portugalci, se kterými jsme se rozdělili až ve Frankfurtu na letišti. Protože jsme měly nástroje s sebou na palubě, dokonce i na letišti zaznělo pár písní - k celkem velkému překvapení ostatních cestujících.

Festival byl obohacující po všech směrech, spoustu inspirace, nových uměleckých kontaktů po světě a v neposlední řadě zjištění, že Malajci jsou národ nám velmi blízký - mají hodně velký vztah ke kultuře, jako publikum byli naprosto jedineční a také mají nám dost vlastní smysl pro humor. Bylo to krásné, veliké díky patří Hance Vojtěchové, která všechno zařídila a snad to není poslední takový festival, kterého jsme se zúčastnily.

11.7.
Oslavička po sobotním koncertě se trošku protáhla, takže poslední den festivalu tak začal příjemně pozvolna. Odpolední workshopy byly poměrně zajímavé, Káča dělala leadra nástrojů, jako jsou harfy, citery a dulcimery, protože dramaturgie zaměnila její cistru za citeru. Ani přes opravdu velkou snahu se nepodařilo jí z toho nějak vyvléknout, takže to bylo pomerne rozpačité. Zato workshop Aničky, zaměřený na evropské groovy Eurotica, pojal skvělý leader jako Erotika a závěrečný jam v tónině G nazval jako G-point hunting.

Večer bohužel lilo a hrmělo tak, že návstěvnost značně poklesla a ti, kteří zůstali, byli všichni od hlavy k patě pokryti bahnem. Bylo tu ke slyšení spoustu fantastických kapel, ale to, co nás chytlo nejvíc, byly kapely Galandum Galundaina z Portugalska, Watussi z Kolumbie, Novalima z Peru, Minuit Guibolles z Francie, Bisserov Sisters z Bulharska a Leila Negrau z Reunionu. Finále bylo velkolepé - po poslední písni kapely Novalima se na jejich groove všichni postupně vystřídali na hlavní stage, umělecký ředitel vše dirigoval s píšťalkou, zabahnění lidé se svíjeli v extázi - nezapomenutelné.

10.7.
Sobota byla den D festivalu. Bety dopoledne nejela pro rybí hlavy a protože nás všechny čekaly workshopy a večer koncert, šly jsme přehrát večerní program. Celý den jsme se tak nějak připravovaly a v 21:15 to vypuklo. V publiku devítitisícový dav, který tančil a juchal v bahně - tak to byl fakt adrenalin. Bohužel zvukaři někde udělali chybu a slyšely jsme se jen my na podiu z odposlechů a ven k lidem nešlo první dvě písničky skoro nic. Ale nějak to nakonec opravili a koncert se docela povedl. Je to vlastně první takhle velký festival, kde jsme hrály a fakt to stálo za to. Celý koncert bude na dvd a taky profi fotky, takže něco na koukání bude až po festivalu. Festival je nadherný, večer to tu vypadá naprosto fantasticky, ale jako na každém fesťáku to s přibývajícím časem není moc jiné než kdekoliv jinde - zvracející děvčata visící na zábradlí, polonazí lidé opatlaní bahnem - takovej tropickej Woodstock.

9.7.
První festivalový den zahájila Bety opět výletem na rybí hlavy, tentokrát však s Ančou. Trhovci je obletovali a snášeli jim z celého trhu nejrůznější ryby, takže pokojová lednička je plná rybích hlav. Ještě že tu uklízečky neuklízí. Kromě koncertů se tu odpoledne konají různě zaměřené hudební workshopy, které hojně navštěvuje publikum. Díky nim už jsme v jednom kole, takže dopisovatelskou štafetu převzala managerka Hanka.

Než začly koncerty, šly jsme se osvěžit do moře. Díky odlivu se z toho ale vyklubala dost dlouhá procházka. Cestou zpět na festival nás chytl pravý tropický slejvák, takže první dvě kapely jsme prošvihly schované v jídelně. Publiku déšť evidentně nevadí, lidi spokojeně tancovali v několika centimetrové vrstvě bahna. Z kapel nás nejvíc vzali Watussi z Kolumbie a Austrálie, kteří si publikum omotali kolem prstu.

8.7.
Včerejší večer byl na místní poměry docela mejdan (to navazovalo na příjezd překupníka s pivem). Všech 20 kapel vytahovalo nástroje, ale přes různé snahy změnit styl, vždy nakonec zvítězila převaha bubínkářů. Bylo tam ale i tak dost světlých okamžiků a ukončil to až ranní déšť. A když prší v tropech, tak opravdu prší!

Dnes ráno vyrazila Hanka s Bety koupit rybí hlavu na trh do města a my ostatní jsme s Ančou projízděly repertoár na koncert (hraje s námi teprve podruhé, ale umí to pěkně). Po obědě jsme se jely podívat do přírodního parku, kde volně běhají orangutáni. A skutečně tam běhali, nebo spíš skákali po stromech. Džungle taky prima. Ale taky krokodýli zavření v příšerných podmínkách, takže trochu mínus body.

Pak zas zpátky z města do hotelu a prakticky hned zpět na zahajovací ceremonii a party (mimochodem pendlovat mezi Kuchingem a hotelem nic moc, Hanka a Bety to absolvovaly dnes už 5x a čeká je ještě cesta zpět). Teď čekáme na nějaké papaláše (ministry všeho možného), ale trvá to a máme hlad. Venku čeká raut a open air party (a opět tropický deštík). Aaaa už to začne, takže zase zítra.

7.7.
Dnešní den byl skutečně pestrý. Dopoledne jsme odjely na zvukovku do Sarawak Cultural Village, kde v pátek začíná festival. Vyrazily jsme dřív, abychom dopoledne stravily koupáním na pláži blízko festivalového areálu. Pláž je super, objevily jsme rozkošné malé medůzky, které ani moc nežahaly a takovou legrační skákající rybičku. Ale ok - jsme tu hlavně kvůli muzice, takže jsme v jednu dorazily na zvukovku, která proběhla hladce a hlavně rychle k velké spokojenosti vcelku vařeného zvukaře (připomínám - je tu fakt dost teplo) a s potěšením jsme zjistily, že se naše stage jmenuje Tree Stage proto, že skrz ní prorůstají dva obrovské krásné stromy.

Po zvukovce následoval oběd a bazén a odjezd do města. Kuching je dost pěkný, obzvlášť čínská čtvrť. Málem jsme si koupily sušeného hada a mořské koníky, ale nakonec jsme daly přednost hodinové bornejské masáži od místních masérek. Je nám tu moc dobře - jsme asi stavěné na tropické podnebí (překvapivě i naše nástroje hrají tak, jak mají). Jen místní šťávičky raději měníme za pivo Tiger (koupené od překupníka, tady totiž vládne muslimská abstinence). Sandokan by z nás měl radost ...

6.7. 21:00 Borneo (Praha +6)
Cesta na malajský Rain Forest World Music Festival pro nás začala na Ruzyňském letišti 5. července srazem v pět ráno, kde se sešla kapela v sestave s náhradní dechařkou Aničkou Matlovou a naší slečnou impresario Hankou Vojtěchovou. V 6:00 se s námi zvedlo první letadlo a po dvou přestupech a 24 hodinách letu jsme koněčně přistály v Kuchingu na Borneu.

Časový posun je tu +6 hodin, takže jsme měly akorát poledne, dojely jsme do luxusního hotelového resortu. Původně jsme chtěly jít hned spát, ale to se opravdu nedalo, tak jsme se vydaly rovnou k moři. Anička doma zjistila, jaká nebezpečí číhají ve zdejších vodách - inu až na zběsile jedovaté medůzy, mořské krokodýly, vodní hady, ježky a nějaké ty žraloky vcelku pohoda. Na pláži jsme byly uplně samy, voda tak 38 stupňů a nebýt něčeho nechutně slizkého, co mi připlulo k noze, válíme se tam snad ještě teď.

Po moři jsme ovšem objevily hotelový bazén s barem (takový ten, jak má barové stoličky ve vodě). Tam se k nám přidali muzikanti z Portugalska a ochotné Malajky nám přinesly velmi teplé pivo Tiger. V této milé společnosti jsme strávily prakticky celé odpoledne (ano, i na zpěv došlo) a protože to byl zlatý hřeb dne, je nejlepší tímto zapis ze dneška ukončit.

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/braagas
www.braagas.com

foto: Suchens For Sarawak Tourism Board, archiv kapely