Ty jdeš teď z představení, takže co ty a divadlo?
S muzikou a divadlem to mám tak 50 na 50. Teď v současné době hraju v Arše v Praze v "Obydlí hluchého", tady v Mahenově hraju v "Muži z kraje La Mancha", což je zpěvohra, pravda, ale je to legrace.

Jak často teda jezdíš do Prahy?
Oni nám to produkujou, je to víceméně brněnská záležitost, ale oni se moc teda nesnažej, to je jejich problém, Je to hra s hluchoněmíma, je tam Eva Vrbková z Provázku, já a Dorka Barová z Tarafuki. V obou představení hraju a zpívám.

A "Muži z kraje La Mancha"?
To je americkej muzikál ze začátku 60. let, je to příjemný.

A hraješ tam koho?
Josého, šéfa mezkařů.

Máš mezka?
Mezci tam nehrajou.

Tak přejdeme ke kapele. Hádáte se?
Ha, ha. Vzhledem k tomu, že je to jak manželství a ještě nás je sedm, tak určitě jo. Ale není to tak hrozný. Občas se i na něčem shodnem, fakt pohoda.

Jak dlouho jste v tom manželství?
Od roku 98.

A otec syn, v pohodě?(v kapele hraje Zdeněk a Jan Klukovi, pozn. red.)
Jo, taky v pohodě.

Syn chodí na zkoušky včas?
Tam sou jiní, co chodíme pozdě.

Jak často zkoušíte?
Po té, co jsme teďka točili desku, což bylo asi měsíc zkoušení ve studiu, to bylo horší. Tak jsme si dali teďka oddych. Normálně tak jednou dvakrát do týdna, někdy jednou za 14 dní, podle toho jak máme čas.

Co členové kapely a jiný druhy umění?
Zdeněk Kluka skládá scénickou hudbu pro divadla, třeba pro Národní v Praze, i do Polska, teď v Hradci Králové...občas v těch divadlech i hraje jako bubeník. René je grafik, je zručnej jak počítačově tak manuélně, dělal nám obal na desku. Krajíček je Dj, míchá desky.

Jaký?
Vinylový.

Hrajete i mimo Brno?
Hlavně mimo Brno. Já mám pocit, že třeba v Ostravě hrajem častěji než v Brně. Jo, doma je to těžký. A v Brně obzvlášť, Brno je divný město.

Proč?
Brno je město pod dekou. Spí, furt spíNé, hrajeme, aj venku jsme hráli, v pohodě. Lidi chodej. A co nová deska, "Densé Ju", něco společnýho s déja vu nebo tancem? Ani jedno, je to Mongolské dívčí jméno.

Ses zamiloval?
Ne, ne...no tak, do Mongolska, to určitě jo. Větší svobodu jsem v životě nikde neviděl. Oni maj ty svoje boty do špice nahoru zahnutý, země je posvátná a tím pádem do země se nesmí kopat, takže nic nepěstujou. Na rozdíl od všech ostatních východních náboženství, kde jsou všichni vegani a vegetariáni, tak jejich strava je založena na živočišných bílkovinách. V létě jogurty a sýry, v zimě maso.

A co hudba, prošel sis tam kluby?
No...tam kluby jako takový... Je tam Rock café v Ulánbátaru, je to takový všechno legrační. Dělaj teda nějakej bigbít, oni teda mají z čeho čerpat, protože jejich tradiční muzika je naprosto úžasná. Je to jako všude na světě. Tobě se taky líbí jihomoravskej folklór, ale stejně chodíš na techno. Ale je to daleko hezčí, je to postavený na úžasných věcech, já mám asi šest kompaktů.

A ta soutěž, kde´s byl a vyhrál druhé místo za zpěv?
Rock a pop Chuch Mongolia (Modré Mongolsko), tam byl Američan, Kanaďan, Kubánec, Jihokorean, Japonec, Číňan...

A jak vás našli?
Oni zaslali na ministerstvo kultury požadavky a zkrátka nikomu jinýmu než mě se tam nechtělo. Mě se taky moc nechtělo, já se taky bál, poprvé v životě na letišti...

Densé jú jsi tam potkal?
Nepotkal, to byla písnička, kterou jsem zpíval na tom festivalu. Já jsem přivezl nahraný na minidisku chlapce z kapely, že budu zpívat něco z Čankišou, a pak jsem zjistil, že hlavní bod večera byla prezentace písně v Mongolštině.

To ses rychle naučil mongolsky?
To ne, jasně že je to těžký. V Mongolsku je obrovská výhoda, že tam spousta lidí umí česky. 98% vysokoškolsky vzdělaných Mongolů studovalo u nás a zbytek studoval v Bulharsku, takže jenom asi půl dne ti bude trvat než někoho najdeš, s kým se domluvíš. Asi šest Mongolů mě překládalo tu písničku, foneticky, což je blbosttřeba Azbuku si ještě pamatuju, ale v momentu, kdy jsem zjistil, že maj tři druhy u, tak jsem toho radši nechal.

Oni nemaj Azbuku?
Mají azbuku, ale teď přechází na Sanskrt. Tam vychází dvoje noviny, jedny v Sanskrtu a jedny v azbuce, ale ty staří lidi neumí ten Sanskrt, ten Rus tam byl osmdesát let. Teď se vrací k tomu svýmu, ale hrozně pomalu. Ulánbátar (Rudý bohatýr, překl.) se pořád jmenuje stejně a nikomu to nevadí.

Dovezl sis nějaký nástroj?
Dovezl jsem si morin chur. To je jejich národní nástroj, oni jich maj víc, některý jsou i čínského původu, ale tenhle je hlavní. To je taková krabice od bot, s krkem, čtverhranný housle s dvouma strunami z koňský žíně, hraje se na to smyčcem a hrajou na to prapodivným způsobem, ale zahrajou všecko, cokoliv.

Na desku jste pozvali celkem dost lidí, budou i na koncertě?
Dorotka a LazaroCruz s náma na Flédě budou hrát.

Kde berete inspiraci?
Úplně nejdřív jsem se s world music setkal v Paříži z Raje. To jsou arabský párty, který se konaj po celý Francii, ty třeba trvaj pět, šest dní v tahu. Všechno je naživo, živí muzikanti. V Paříži je třeba několik stanic Raj, který přenáší nonstop koncerty a vlastně je to arabská muzika, mě se to líbilo už v třiaosmdesátým, to ještě moc módní nebylo.

Takže jste ovlivněný hlavně Afrikou?
Spíš Balkánem a tím Středním východem...Afrikou trošičku, taky, trošku latinou, tou kubánskou, která je úplně jiná než ta ostatní.

Jak skládáte?
Buď si to vymyslíme přímo na zkoušce nebo někdo donese motiv, kterej se pak rozvede. Některý věci vznikly, že jsme se nechali ovlivnit. Na téhle desce třeba ta první skladba, je z indickýho filmu, kde jsme použili kousek a zbytek předělali. Některý věci vznikají přímo na koncertě. Někdo začne hrát a ostatní se přidaj. Takový spíš self ethno než přiblížení se etnické muzice. LazaroCruz.s náma hraje, protože je to osobnost jaká je. Mě osobně vadí ten typ kapely, která si vezme nějakého Bangladéšana nebo černocha z Afriky, obklopí se a hrajou echt etno, to my neděláme. My děláme to, co de z nás.

Co mystika a šamanismus, to k ethno hudbě patří, ne?
Určitě to k tomu patří. Je to všechno o energiích, pozitivních energiích. Já si myslím, že těm lidem děláme dobře, oni se úžasně baví a o to jde. Tím pádem to patří do magie, hejbání energií a předávávání energií. Někdy mám i pocit, že to dokonce nejde ze mě, ale skrze mě.

Co texty? Vaše slova jsou výmysl, že?
Jsou a nejsou. Každý si z nich může vytvořit slova vlastní. Je to Čankinština v tom, že si každej může vymýšlet, o čem zpíváme. Každej má svoje prožitky a svoje pocity. My hrajem spíš v obrázkách.

A co váš videoklip, je vidět v televizi?
Jasně! Hodně ho pouští v malé noční hudbě, ten klip je dobrej, ten se povedl. Točil ho Pavel Jandourek a Febio. Další budou dělat Famáci, protože máme zvukaře, kterej dělá FaMu a je zároveň dvorní zvukař divadla Archa. Což je úžasný, protože v tom divadle zatím hrály ty nejlepší věci, který tady v týhle republice byly: od Residents po Phila Glasse a podobnejch záležitostí, ten člověk umí a hlavně je to náš kamarád, kterýmu se líbíme.

Brča, Vlča a Fox

Koncerty k novému albu Čankišou: 4. 12. - Brno - Fléda (o lístky můžete soutěžit v naší soutěži), 7. 12. - České Budějovice, 9. 12. - Praha - Lucerna music bar. Podívejte se na web Čankišou.