Jiří Dědeček & Úterý – Prší nám do campari
15 skladeb/ 62:11, Indies MG Records

„Proč je to někdy takový,
jako by člověk neměl
pud sebezáchovy?“
(Je po plese)

„Písničkář Jiří Dědeček (ročník 1953) nemá kapelu zapotřebí!“ věřil jsem dlouho. I jen s kytarou – jak Pepa Nos – zná být přímočarý a úderný (až vtipně útočný). „Na co se tedy světem tahat s dalšími muzikanty?“ měl jsem jasno. „Bohatě stačí futrál se sladkým dřevem a sešit s texty – lék na sklerózu...“

Ale on je to vývoj, potkalo to většinu folkáčů i z Česka. Plíhal, Nohavica, Merta, Třešňák, Radůza či Koubek, ba i ten Burian – Dědečkův dávný „bratr v triku“ - už zatoužili po folkotronice či kapelovém zvuku. Tak proč ho upírat šéfovi českého Pen klubu, ctiteli francouzké poezie?!

„Zbyl mi po ní jenom PIN“
(Mrazíš)

Tak jo, každý má(me) nějakou úchylku. Ale proč nazval Jiří nové album Prší nám do campari? Takové aristokratické móresy! Popravdě – blíž mi byl, když kdysi psal a zpíval pro proletariát a lůzu, taky o ní. Holky z ČKD, Zabili trafikantku, Vysočany – Libeň, Má holka je chudá... Tak proč? Má to logiku. Sáhl po názvu písně...

Soudím, že si folkař s kapelou v zádech víc odpočine. Ne J. D. Z CD leje na nás svou něhu (Za chvíli), umí také zWaitsovatět (Mrazíš), v Je po plese zní folkově ležerně – a ovšem i ironický, zebe z něj. To mu vydrží i ve francouzky melancholické U vás v kuchyni, harmonikou zkrášlená. Ale co to? Veršík typu „Tam si moje lásko ustelem, kde nešukáš se svým manželem (nebo přítelem)“ zatím věru nepatřily do Dědečkova repertoáru (a slovníku). Takový slušný pán (to byl). Ale ne, nejsem pohoršen. Překvapen – to ano.

„Proč mi to Pane děláš těžší,
je ze mě tlustej strejda s pleší...“
(Posaď se, doktore)

Sebereflexe pro zábavu druhých i třetích, bigbít co posun ve své tvorbě. Vytrousit z nohavice šraml, dát si blues (Okolo mlejna – a zase ta garmóška s francouzským rukopisem), zaparodovat si (Postel úzká), přitlačit na pilu do bigbítu, zjemnit k folku (Noc) či pseudo lidovce (Tralala). Pěkně to na nás Dědeček sype, jeho Úterý to na nás slušně hraje. Na CD si Jiří řeší svý poslední věci, závidí jinému 1000 žen (což je v ideálním případě 2000 očí), je neúnavně zábavný. A v každé písničce, většinou, alespoň nějakou drobností překvapí.

Ale dost slov, dohledejte si to tam sami. Náslech je třeba na webu Indies. Snáze tak – než z tohoto spisku – zjistíte, že investovat do alba Prší nám do campari se vyplatí. Tvrdím to, i když právě titulního songu jsem se rychle přejedl. Přepil? Ať tak či tak, z Úterý Stouni nikdy nebudou a ani Jaggerovi by Dědečkův smeták pod nosem neslušel. U blues´n´rollu V tísni bych si tohle ale tvrdit nikdy nedovolil.

„Miláčku bylo nám spolu hezky,
ještě si schovám ty esemesky...“
(Podolí)

70 %

navštivte:
www.dedecek.cz

poslechněte si:
www.indiesmg.cz/prsi-nam-do-campari