Scissorhands - Super Tuzex Bros.
10 skladeb / 33:44, X Production

Nostalgie, slovo, které by se v souvislosti se Scissorhands dalo skloňovat ve všech pádech. Každá zmínka o téhle mrtvé plzeňské kapele koneckonců začíná úplně stejně. Bývalá největší indierocková / indiepunková naděje v naší české kotlině, objev roku zaniknuvšího časopisu Filter, velký potenciál prosadit se venku. Tak to ale bylo dva roky nazpátek.

Dnes se původní trojlístek věnuje svým vlastním/“nevlastním“ aktivitám. Nejvíce je samozřejmě slyšet o Tuzexovi (dříve Robert Org.), který vyměnil kytaru za basu, popruh vytáhl o nějaký ten centimetr výše a z frontu v Scissorhands se přemístil do „ústraní“ v Sunshine. A to se prostě a jednoduše u některých skalních neodpouští. Někoho to dokonce svádí k nazírání na desku Scissorhands optikou zášti k Suns. „Bývala to stejně solidně vyhajpovaná kapela,“ slýchám teď od lidí, kteří před dvěma lety pěli ódy na střihorukou senzaci z města pod Radyní. Našli se dokonce takoví škarohlídi, kteří mě nabádali, abych si vymyslel nějaký pseudonym a pořádně tuhle desku zpucoval. Zkusit si ji poslechnout, prý zbytečná ztráta času.

Já ale půjdu s davem model I.P. 2008. Když jsem Scissorhands viděl poprvé, tak jsem si hned říkal, že tahle kapela na to má. Mým prokletím jsou data, z rukávu vám hned vysypu, že se tak stalo 31. srpna 2007 v ústeckém Experimentálním prostoru Mumie. Jednalo se o Warm Up už taky mrtvého festivalu Střekovská Mumie. Jejich show tenkrát nechybělo vůbec nic – charismatický, sebejistý frontman, šlapající rytmika, dobová, výstřední image, chytlavé a úderné skladby. Poté jsem Scissorhands viděl v krátkém časovém sledu ještě třikrát a nutno dodat, že jsem se opravdu nikdy nenudil. Jak to ale mnohdy bývá, jak rychle přišli, tak rychle odešli. A Scissorhands navíc vyklidili své místo v indie revíru bez jediné oficiální desky. Tuhle sekeru pro fanoušky se snaží splatit až teď.

Mě osobně deska Super Tuzex Bros. potěšila. Jsem navíc rád, že i třeba buklet je poplatný době existence Scissorhands. Logo kapely a použité barvy jsou vyvedeny v duchu estetiky nu rave (jó, tehdy tohle slovo ještě neznělo jako nadávka). Proč vymýšlet něco nového, když se vlastně jedná o vzpomínku. Tak prostě a jednoduše se vším všudy.

Na albu samotném se nachází devět tracků, vlastně deset, když počítáme i "utajený" krátký Tuzexův závěr. Mnozí sice tvrdí, že půlhodinová deska od kapely, která byla považována za budoucí vývozní artikl české indie scény, je proklatě málo. Proč ale vůbec točit zbytečně dlouhé desky? Když je deska dobrá, rád si ji poslechnu dvakrát za sebou a sám pro sebe to beru jako největší pochvalu pro kapelu. Hodinová alba mě většinou ubijou natolik, že je ani nedoposlouchám do konce (jsou samozřejmě výjimky). Takže vlastně krátká deska = svým způsobem promyšlené PR. Skladby na albu Scissorhands jsou dobře za sebou poskládány. Našlapané vypalovačky Fake Lady Ann, I Want To Be Your Monster nebo Wake Up jsou odlehčeny „uspávankami“ Hurricane, Mars nebo akustickou Break Me. Navíc Scissorhands nikdy nechyběl hitový potenciál. Někdy je ho ale na můj vkus až moc, třeba neopunkově zmnožené refrény v I Want To Be Your Monster jednoduše nevydýchám. S touto deskou jsem až zjistil, o čem Scissorhands zpívali. Nikdy se nestavěli do role hlasatelů pravd, zpěv (mnohdy hejskovsky afektovaný) byl vždy dalším melodickým nástrojem. S tím nemám nejmenší problém. Taky cesta.

Nejasná mi je ale jiná věc. Původní sestava Scissorhands se rozpadla hned na samém začátku nahrávání. Tuzex tak desku natočil úplně s jinými muzikanty (hlavně s Markem Velvetem, baskytaristou T.S.O. z Animé, popř. s Kayem Buriánkem). Asi by mi proto přišlo vhodnější desku vydat pod hlavičkou Super Tuzex Bros. a nazvat ji Scissorhands.

70 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/scissorhandsarefuckers
bandzone.cz/scissorhands