Novinky

Dubioza kolektiv: Je za pět minut dvanáct

Dubioza kolektivDubioza kolektiv jsou díky neúnavnému koncertování po celé Evropě nejpopulárnější bosenskohercegovskou kapelou za hranicemi své země sužované značnými sociálními problémy, trvalou politickou krizí a vypjatým nacionalismem. Řadu oddaných příznivců si jejich živelná a politicky angažovaná muzika získala také v našich končinách. Kapela je pravidelným hostem českých pódií již od roku 2005, kdy si svou vysoce energickou show osvojila návštěvníky festivalu Colours of Ostrava. Naposledy k nám Dubioza kolektiv zavítali koncem března, kdy u příležitosti koncertu v brněnské Alterně vznikl následující rozhovor s baskytaristou Vedranem Mujagićem.

Vaše muzika je obvykle popisována jako směsice různých stylů (hiphop, reggae, dub, hardcore, bosenský folklór). V zahraničí je ovšem poněkud opomíjen jeden, podle mého názoru klíčový, prvek vaší tvorby, kterým jsou vysoce politicky angažované texty a nekompromisní kritický postoj vůči bosenskohercegovskému statu quo.

Prvotním impulsem ke vzniku téhle kapely byla v podstatě politika, respektive naše potřeba vyslovit se co nejhlasitěji proti situaci, v níž žijeme. Dali jsme se vlastně dohromady kvůli politice a ne kvůli muzice. V kapele je nás hodně a každému je blízký jiný druh hudby. Prolnutím těchto vlivů vznikl výsledný mix, který lze jen těžko kategorizovat. Energie, která z něj čiší, slouží jako ideální prostředek k přenosu sdělení, na něž klademe důraz.

Od vašeho alba Firma Ilegal z roku 2008 zpíváte v bosenštině. Na koncertech se vám přesto daří oslovit publikum, které nerozumí textům a ví pramálo o Bosně a Hercegovině. Jak si to vysvětlujete?

Natočili jsme nejprve dvě alba v angličtině, Firma Ilegal je první v bosenštině. V pondělí 12. dubna vyjde naše nové album, které bude opět v bosenštině. Souběžně ale pracujeme na anglickojazyčné nahrávce, která by měla vyjít na podzim. Na našich koncertech pořád hrajeme písničky v obou jazycích. Díky tomu lidi snadno porozumí tomu, co chceme naší muzikou sdělit. Věřím přitom, že jim to kombinování jazyků přijde zajímavé. Je to opravdu zvláštní pocit, ale když přijedeme do Česka, lidi na koncertech znají naše písničky a zpívají spolu s námi.

Je tomu tak jenom v Česku, nebo i jinde?

I jinde. Tady jen asi publikum pochytí o něco víc díky blízkosti slovanských jazyků. To, o čem zpíváme, zároveň není pro zdejší lidi nic neznámého. Ačkoliv se soustřeďujeme na bosenskou každodennost, politiku a její aktéry, kterou lépe chápe naše publikum v Srbsku, Chorvatsku nebo Slovinsku, také Česko je postkomunistickou zemí a s problémy jako jsou nepotismus nebo korupce, se koneckonců potýkají i ve Francii nebo Itálii. Zatímco domácí publikum se snažíme oslovit především prostřednictvím bosensky zpívaných věcí, písničky v angličtině obvykle přinášejí univerzálnější sdělení a od těch bosensky zpívaných se liší také po hudební stránce. Myslím si, že kombinováním obou přístupů dosahujeme kýženého efektu.

Když hrajeme venku, chceme lidem ukázat, že Bosna není jen to, co znají z filmů. Záměrně nabouráváme jejich stereotypní představy o Balkáncím, kteří pijí rakiji, hrají dechovku a rozbíjejí sklenice. Je pak zajímavé vystoupit třeba někde v Belgii, kde si lidé na plakátu přečtou, že přijede kapela z Bosny, z čehož si automaticky odvodí, že to asi bude nějaký „balkán“. Díky svému stereotypnímu očekávání, že uslyší balkánskou dechovku, sice prožijí malý kulturologický šok, ale neodejdou, vyslechnou si něco úplně jiného a ty vidíš, že je to potěší. A to nás fakt baví.

Jaké rozdíly spatřuješ mezi koncerty doma a v zahraničí?

Doma to vždycky víc prožívám. Opravdu mi záleží na tom, aby lidi, kteří na koncert přijdou, pochopili, co se jim snažíme sdělit, aby je to zasáhlo a pokusili se změnit život svůj a lidí kolem sebe. Netvrdím ale, že koncerty doma jsou lepší než v zahraničí. Jakmile z pódia pocitíš energii sálající z davu tančících a zpívajících lidí, tak to v obou případech bývá skvělý zážitek.

Vaše nové album bude volně k dispozici ke stažení na vašich stránkách. Co vás vedlo k volbě tohoto způsobu distribuce nahrávky?

Hudební průmysl prochází v posledních letech zásadní změnou a kapely zkouší nové způsoby zpřístupnění svých nahrávek posluchačům. Tohle je jeden z nich. Není vůbec špatný nápad, zredukovat roli prostředníka mezi kapelou a publikem, kterou dosud zastával kus umělé hmoty, který bylo nutné zaplatit, vyrobit, distribuovat a prodat. Zajímá nás, jak na to lidi zareagují a jaký budou mít zájem. Naše poslední album bylo koneckonců dva dny po vydání dostupné na všech ilegálních serverech. Pokud dnes nechceš za nahrávku zaplatit, tak se k ní tak jako tak dostaneš. Přijde nám proto lepší, aby si ji lidi mohli stáhnout z oficiálních stránek ve vysoké zvukové kvalitě. Nové album ovšem měsíc po zveřejnění vydáme také na cédéčku, které bude doplněno o multimediální stopu.

Dubioza kolektivV upoutávce na váš brněnský koncert jsem se dočetla, že jste všichni prožili válku v Bosně. Nakolik tato skutečnost ovlivnila vaši tvorbu? Byli byste méně „rozzlobení“, nebýt této vaší válečné zkušenosti?

V kapele jsou lidé různých generací. Starší členové strávili válku v zákopech, mladší v krytech. Válka člověka vždycky změní a poznamená. Všichni tak trochu trpíme posttraumatickým syndromem. Válka v Bosně a Hercegovině zanechala v lidech – bez ohledu na to, zda po jejím vypuknutí ze země odešli nebo v ní zůstali – trvalé traumatické následky. V tom by se ale měl babrat nějaký psycholog a ne já (smích). Špatné zážitky přitom lidi obvykle vytěsní, takže nedokážu říct, zda by se naše muzika nějak lišila, kdybychom neměli tu válečnou zkušenost. Proti fašismu a globalizaci můžeš revoltovat, aniž jsi prožil válku v obleženém Sarajevu, v němž tehdy – bez elektřiny a v šílených podmínkách – fungovalo alespoň padesát kapel. Jedná se o jedinečný kultorologický fenomén zdokumentovaný na kompilaci Rock Under The Siege. K obdobnému vzepětí tvůrčí energie došlo tehdy nejen v muzice ale ve všech oblastech soudobého umění.

Dnes přitom řada umělců pociťuje, že znovu nastal čas, aby se svou tvorbou vyslovili ke stávající situaci a snažili se působit na prostředí, v němž žijí. Stále více lidí i kapel se začíná společensky angažovat. Zatímco za války se jednalo o odpověď na agresi a násilí, v době míru lidé reagují na poměry, které u nás panují. Již dvacet let jsou u moci stejní lidé rabující vlastní zemi, které byl vnucen správní aparát, jenž by nesvedl financovat ani pětkrát bohatší stát. Představ si, že 60 % státního rozpočtu Bosny a Hercegoviny pohlcuje administrativa a zbytek jde na mzdy, dávky a další „záplaty“ sloužící k udržení sociálního smíru. Neexistuje žádná dlouhodobější perspektiva, rozvojové plány nebo programy sociální integrace. Lidé doslova přežívají ze dne den a vláda se zadlužuje v obavě z vypuknutí sociálních nepokojů. Z toho všeho plyne ona „naštvanost“ charakteristická pro náš způsob vyjádření.

Nové album propagujete jako „manifest odporu“. Usilujete o propagaci revolučních nálad ve společnosti?

Umělci můžou k něčemu vyzývat, šířit určitou myšlenku. Na lidech je, aby o těchto věcech přemýšleli. Kapela samozřejmě nemůže vyvolat revoluci. Na druhou stranu tě povzbudí, když vidíš, že naše písnička Firma Ilegal zněla téměř na polovině protestů a stávek, které se v minulém roce uskutečnily v Sarajevu a vyústily třeba v demisi premiéra sarajevského kantonu nebo přispěly k odstoupení starostky. Samozřejmě jsme rádi a usilujeme o to, aby se lidé identifikovali s tím, o čem zpíváme. Chceme, aby je to alespoň inspirovalo k tomu, aby v pravou chvíli neváhali vyjít do ulic. Jestli to ale bude revoluce nebo proměna v myslích lidí, která se projeví tak, že přijdou k volbám a zvolí si změnu, to už není v naší moci.

Žijeme však v zemi, kde se polovina lidí pyšní tím, že jsou apolitičtí. Řada z nich nesleduje zprávy, ani neví, kdo je jejich premiér, ani si neuvědomuje, že když se vláda zadluží u MMF, tak to budou právě oni, kdo nakonec bude muset půjčku splatit. V Bosně máme čtrnáct vlád a z médií se na lidi každodenně valí tolik informací, že je ten, kdo důkladně a kontinuálně nesleduje politiku, vůbec nemůže vstřebat. Vzniká tak prostor pro alternativní způsoby komunikace jako jsou muzika, grafitti nebo film, jejichž prostřednictvím můžeš lidi přimět, aby se zamysleli nad tím, co se kolem nich děje.

Nejhorší dědictví bývalého režimu tkví v tom, že mnoho lidí netuší, jaké jsou skutečné mechanismy fungování demokracie a že jejich role nekončí tím, že jednou za čas zakroužkují jméno kandidáta na volebním lístku. Existuje přitom řada dalších cest a způsobů, jak se zapojit do veřejného života a ovlivnit politické dění. U nás ovšem platí, že každá nová vláda se odcizí občanům, nikomu neskládá odpovědnost a nedotknutelně vládne až do příštích voleb.

Jaká je vaše nejlepší a nejhorší vize budoucnosti Bosny a Hercegoviny?

Dost těžká otázka. V říjnu se u nás budou konat parlamentní a prezidentské volby, které jsou skvělou příležitostí ke změně dosavadního směřování země, trvajícího dvacet let. Jedná se současně jednu z posledních – jestli ne vůbec poslední – šanci k takovému obratu. Proto jsme také naše nové album pojmenovali 5 do 12 (za 5 dvanáct). Je skutečně nejvyšší čas, aby se něco změnilo. Ukáže se, jestli lidi v tomhle testu politické vyzrálosti uspějí. Pokud ne, tak se realizuje ten nejhorší možný scénář – u moci zůstanou na další čtyři roky ti samí týpci, co tam byli dosud.

Jak vypadá současná bosenskohercegovská hudební scéna?

Řekl bych, že je živější než kdykoliv předtím. Ještě nikdy v Bosně nehrálo tolik skupin a interpretů nejrůznějšího hudebního zaměření od angažovaného pop rocku, přes elektroniku až po metal či punk. Co se týče naší kapely, pořád tvrdíme, že to zabalíme ve chvíli, kdy nebude třeba reagovat na stávající poměry.

Myslíš to vážně?

No, ta možnost se zdá být natolik vzdálená, že to prakticky nepřichází v úvahu.

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/dubioza

Mirna