Radůza – Miluju vás
17 skladeb / 50:08, Radůza Records / Indies MG

„Možná mi kabát vztekem načich...“
(Rixum pix)

Kytara, řehtačka, triangl, flétna, akordeon, hlas. Písničkářka Radůza jako multiinstrumentalistka? Ale neplatí tu ono „nejlíp si to člověk natočí sám“. Na albu je hostů dost, osm chlápků plus cimbálovka. Až začínám Radku podezřívat, že se chystá předstoupit před publikum s kapelou.

„Je celá na jedno brdo,“ smetl známý se stolu desku, kterou si zpěvačka poprvé vydala sama, na vlastním labelu. Známej kecá, to album není jednobrdové. Vlastně mě nepřekvapilo, že je (či bylo) CD Miluju vás nejprodávanější deskou u nás. Strefilo se snad do masového vkusu? mohl by si někdo zašpekulovat. Tak prrr - proč ne obráceně? Prostě se zase jednou prosadila kvalita.

„Rozmetals všechny jistoty,
buď vůle Tvá, jestli jsi to Ty...“
(Na sudá a na lichá)

Od francouzsky melancholické i ryčné Na sudá a na lichá po ne klidnou Miluju vás, nasypala Radka na nové album sedmnáct písní. A je zas svá, dojímá i burcuje, baví. Ale když si nejste jistí, o čem zrovna zpívá, a nahlédnete do bookletu, uzříte tam i rodinné fotky objektivem Radůzy. Těm nejmenším z dítek jsou na CD určeny ukolébavky Na Dříň či Jako zázrakem. „Klidně spíš a to je zárak, dnes poslední sudička – je to ta třetí, pohlédne na čas a za zrak, a cestu otevře ti... Už všechny ovečky přeběhly most, dobrou noc dávno dal i liščí chvost...“ Otcům doporučuji k samostudiu, ke kolébce se doma může hodit.

Písničkářka nás bere na výlet do přírody i do vlastního nitra (Až půjdu po úbočí), zve do kabaretu či cirkusu (odvázané Křídlovky), její kytara kouzlí nohavicovské častušky (Ale že musím) i pochody (Miluju vás). A slova „Jakkoli láska Tvá mě drtí, přece nést ji musím dál...“ (Ocelový břit) zpívá s cikánskou bezprostředností i lehkou naivitou. Logicky přizvala i Cimbálovou muziku Stanislava Gabriela. Spolu v písničce Do mandorly čarují lidově, ale jen zlehka pohansky.

„Já myslela, že protluču se vším,
ale tohle je nad mý síly,
kdo touhle cestou šel, každej si všim,
že ke konci utrpení sílí...“
(„Ale že musím")

Radůze zná hluk a poetiku rybářských krčem, proto odvázanou Du du du zní její „Jo ho ho“. Pochodová Ještě poseď, starej brachu má i pískáním blízko Krylově protestsongům. „Píseň se dere na ret už, dnes nenechám si říci: Kuš!...“ zpívá tu a pozoun Jana Šatra píseň sune ke zvuku pouličních kapel z New Orleans. Perkuse Miloše Dvořáčka, kytara jazzmana Petra Bindera a Radůzin teskný hlas pak „přenášejí“ píseň Prostři stůl až do Mexika. Mariachi v sukních? Drogoví bossové od hranic s Texasem by čučeli! A navíc Dvořáčkova trubka na hubu a slova „Dlouho po cestě prašný, řemeny brašny řezaly jak štěrk, vichry, mrazy, deště, vedra a bolavý bedra, každej pes si na mě štěk.“ Pak že Radka, jejíž akordeon v krátké Rixum pix imituje flašinet, nenabídne už nic novýho.

Bylo-li Radůzino hraní před Suzanne Vegou v Lucerně (1993) zjevením, její deska „...při mě stůj“ překvapivou, DVD „Půjdu, kam chci“ nutným, album „V salonu barokních dam“ spíše intimním a pohádkové 2CD „O Mourince a Lojzíkovi“ milým, je pestrý disk „Miluju vás“ pro radost. Snad chvílemi poeticky posmutnělou a tu tam trpící nosovým hlasem zpěvačky, ale upřímnou.

A že tu pár písní zní jak rovnou z hospody, humpolácky? Nic přeci neodflákne ten, kdo v bookletu děkuje všem, pozve si fajnovou trumpetu i tubu, nevynechá šanci pochlubit se na fotce vlastními ratolestmi a ke každé písni přidá datum vzniku.

„Už se natáhli chlapi k ženám do duchen, už si natřásli polštáře pod uchem, za chvilku už i ty ženy dobrblají, jen ty ne a ne dělat hají...“ („Na Dříň")

75 %

navštivte:
www.raduza.cz