Múm – Sing Along To Songs You Don’t Know
12 skladeb / 49:10, Morr Music / distribuce v ČR Starcastic

„Sing Along To Songs You Don’t Know nejsou Múm,“ napsal před časem jakýsi zhrzený fanoušek na last.fm profil této islandské kapely. Něco na tom skutečně je. Skupina od odchodu dlouholeté zpěvačky Kristin Valtýsdóttir prošla ještě dramatičtější proměnou než jejich žánrově spříznění krajané Sigur Rós: od pompézních post-rockových experimentů se přesunuli k podstatně popovějším písničkám, které halí do skromného hávu folktroniky. Tento posun jasně naznačilo už předchozí Go Go Smear The Poison Ivy a aktuální album je v tomto ohledu ještě dál.

Větší civilnost projevu na jednu stranu přidává kapele na uvěřitelnosti, na druhé straně je i hlavní Achillovou patou celé nahrávky. Dobrá polovina písní je zkrátka tak obyčejná a nenápadná, že při nejlepší vůli stěží upoutá pozornost (Ladies Of The New Century, Show Me, The Last Shapes Of Never). Pocit nudy tak někdy nezaženou ani mistrné aranže, které s hodinářskou přesností dávkují široké spektrum nástrojů od syntezátorů po cimbály.

Leckomu zamotají hlavu i praštěné texty, jejichž infantilita stojí v podivuhodném kontrastu s vypiplanou hudební složkou. „Kdybych byla čmelák a ty pudl, utopila bych se v tobě? V tvých mokrých očích?“ zpívá třeba zcela vážně Ólöf Arnalds v úvodní If I Were A Fish. „Pokud musíš plakat žalem, vysmrkej se mi přímo na rukáv,“ vybízí pak procítěně za doprovodu smyčců v písni Blow Your Nose. Myslí to Múm vážně nebo se ve skutečnosti královsky baví? Těžko říct.

Právě Blow Your Nose spolu s Illuminated svou melancholickou náladou nejvíce upomínají na starší počiny. Ani jedna se však nemůže měřit s naléhavostí opusů jaké byly ke slyšení například na Summer Make Good. Zajímavěji naopak působí největší zvukový úkrok stranou. The Smell Of Today Is Sweet Like Breast Milk In The Wind se kombinací nakažlivého rytmu, smyčců a pozitivně laděného zpěvu po svém vyrovnává s ozvěnami diska 70. let i afropopu.

Absolutní vrcholy má pak album dva. Za první lze považovat singlovou Sing Along, která se ze zadumané folkové sloky vzepne k energickému refrénu poháněnému elektronickými beaty. Oproti klipové verzi je pak nahrávka ještě rozmanitější, neboť je delší o ambientní psychedelické outro, ve kterém se přes opatrné cinkání vzájemně prolínají ospalé hlasy.

Tím druhým je pak lehce potrhlá, euforií překypující hitovka Húllabbalabbalúú, která dokonale využívá potenciál kombinace mužského a ženského hlasu a kde Múm znějí téměř jako dospělejší islandští příbuzní Animal Collective.

Velká škoda, že právě takových momentů, při nichž posluchač skutečně zbystří, je na novince pomálu. Múm jsou stále sympatickou kapelou se smyslem pro detail a dětskou hravost, která se poslouchá nadmíru příjemně. Většina jejich nových písní však bohužel spíše neškodně klouže po povrchu, místo toho aby se vryly do podvědomí.

55 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/mumtheband