Pontiak - Sea Voids
9 skladeb / 33:53, Thrill Jockey

Bratrské trio z Virginie Pontiak si udělalo jméno především svým neúnavným koncertováním, ale jako zázrakem jsou agilní i ve vydávání nahrávek. Sea Voids je čtvrté velké album, jemuž dal vloni zelenou label Thrill Jockey, a zastihlo kapelu v krátkém období mezi loňským americkým a evropským turné. Tři týdny, pouhých osm večerních sezení, poslední nota desky byla nahrána přesně v den, kdy znovu vyrazili na cesty. Bláznivému tempu pomohla přesná vize: "chceme vizualizovat, co jsme viděli a zažili", a Sea Voids tak nabízí v půlhodinové devítiskladbové kompozici dva měsíce náročného, na zážitky bohatého turné.

Bratři Van, Jennings a Lain Carneyovi, tři nachlup stejní vousáči, mají kořeny v psychedelickém rocku těch nejpodivnějších odstínů a stoner rocku tradičního střihu. S každou nahrávkou se zdají být jistější v hutnějších pasážích, ale zároveň se nebojí více experimentovat s nápady, kterých konkrétně s albem Sea Voids přišlo opravdu požehnaně. Netřeba zdůrazňovat, že sourozenecká chemie se projevuje v perfektní souhře, která bude ještě o něco zajímavější naživo, a v extrémně zajímavých vokálních postupech, kdy jejich tři hlasy znějí jako navrstvený jeden jediný.

Suzerain, instrumentální otvírák, který se původně tváří jako intro, představuje starou školu poctivého stoner rocku, až vás zarazí, kde ke kapele takového ražení přišel label Thrill Jockey. Odpovědí může být další instrumentálka One Ton One Kilo, která svými těžkými podklady nechává probleskávat bluesové kytary s dlouhým, téměř 'surfrockovým' echem. Dost psycho! Pontiak vůbec nekoukají nalevo ani napravo: gradovaná Shot in the Alarm s prvky regulérního slugde noise a zase - důraz na úchylné acidové riffy, které zvláštně přitahují pozornost, i když nedokážete s jistotou říct, jestli se vám to líbí, nebo spíš rozčiluje, protože na takové věci nejste v roce 2010 zvyklí ani připravení. Geniální tečkou ve stejném duchu je závěrečný epos Sea Voids.

Na některých skladbách Pontiak ukazují úplně jinou tvář. Life and Coral nebo It's the Life jsou téměř kompletně akustická čísla v nečekaně 'nahých' aranžích, za které by se nestyděl ani kdejaký kotlíkář; podobný přístup lze vysledovat i s jiných, mnohem přístupnějších záležitostech (nervní The Spiritual Nurse, folkově melodická World Wide Prince nebo balada Feeding), které jsou kořeněné podladěnou elektrikou a valivou rytmikou.

Koncept desky naplňuje folkovo - psychedelicko - stonerový zvuk perfektně, i když se občas neubráníte pocitu, že ji nahrály dvě naprosto odlišné kapely. Které své stránce dají Pontiak přednost v rámci svého pondělního koncertu s White Hills, Bombee+ a Wive na Sedmičce? To nevím, ale sázím na nekonečnou, 'vyjetou' halucinogenní psychedelii.

75 %

navštivte:
www.pontiak.net

www.myspace.com/pontiak