Skullflower – Strange Keys to Untune God’s Firmament
6 skladeb + 6 skladeb / 60:28 + 48:41, Neurot Recordings / Day After

Pokud se rozhodnete poslouchat Strange Keys to Untune God’s Firmament i po prohlídce obalu, nemůžete si stěžovat, že vás nikdo nevaroval. Prastará rytina s korunovaným kostlivcem cválajícím na koni mezi oblaky a rozličnými obludami, stejně jako názvy skladeb typu Chaotic Demons Fly In To My Eyes dávají předem na srozuměnou, že tohle nebude žádná záležitost pro měkoty. Toto podezření pak definitivně potvrzuje úvodní stopa alba, Shivering Aurora, která evokuje náhodné setkání startující turbíny a vazbícího vysavače.

Dvojalbum Skullflower je nejen hlučné, ale téměř nic jiného než hluk na něm nenajdete. Dokonce i spolky jako Sunn o))) nebo stájoví kolegové Neurosis vypadají v porovnání s letitým projektem Matthew Bowera jako komerční zaprodanci. V polovině prvního disku je však bohužel jasně zřejmá největší slabina této nahrávky. Ta jako celek postrádá pestrost a větší dynamiku. Řada kusů působí zpočátku zajímavě, ale po osmi minutách často končí prakticky tam, kde začala. Více tak zaujme až čtvrtá City Of Dis, která začíná jemnými tóny (připomínající malou vrtačku) a postupně na sebe vrství další zvuky, až přeroste v masivnější hlukovou stěnu.

Skutečným vrcholem prvního CD (a vlastně celého dvojalba) je ale majestátní čtrnáctiminutová kompozice Gateway To Blasphemous Light, ve které by se dusná atmosféra dala krájet. Nad strašidelnými zvuky á la podmořský sonar se tu jako pochmurný stín vznáší epický motiv, který má až nečekaně blízko k neoklasické hudbě. Určitý smysl tady dostávají i jinak značně přestřelená slova Steva Von Tilla z Neurosis, který zvuk alba přirovnal k tvorbě Richarda Wagnera.

Přestože druhý disk podobně silnou věc neobsahuje, jako celek působí vyrovnanějším dojmem. K nejzajímavějším kouskům patří již zmíněná Chaotic Demons Fly In To My Eyes, kde se pod monolitickou vrstvou šumu kroutí a skučí zvuky, z nichž nabíhá husí kůže a především závěrečná Rheingold, která pod příkrovem drobného hluku naznačuje klidnější a téměř ambientní tvář Skullflower. Pokud by takových vybočení bylo více, mohla by snad nahrávka zaujmout i někoho jiného než ortodoxní hlukaře. Za daných okolností však bude zřejmě počet těch, kteří si album oblíbí, potažmo ho vůbec doposlouchají do konce, jen velmi malý. Nemyslím ale, že by to Bowerovi nějak zvlášť vadilo.

65 % (CD1 – 60 %, CD2 – 70 %)

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/skullflowervibes