Fuck Buttons - Tarot Sport
7 skladeb / 58:35, ATPR / Maximum Underground

Když v roce 2007 spatřil světlo světa sedmipalec Bright Tomorrow, o rok později následovaný dlouhohrající deskou Street Horrrsing, byla na světě senzace. Kapele se snadno zapamatovatelným názvem, který je pro mnohé z periodik a rádii sám o sobě malým cenzorským oříškem, se podařilo spojit ohlušující noise a řev s rovným beatem. Znělo to asi tak, jako kdyby jste se snažili do muziky Merzbowa napasovat beaty Paul van Dyka. A výsledek byl natolik přesvědčivý, že se pozitivní recenze jen hrnuly.

Vyrovnat se tak s velkým očekáváním jistě nebylo pro dvojici Andrew Hung a Benjamin John Power snadné, ale už v létě vydaný singl Surf Solar naznačil, že půjde opět o trefu do černého. Fuck Buttons jsou na Tarot Sport stejní jako na debutu, ale zároveň taky úplně jinde. Nespletete si je, kostra je pořád stejná. Nekompromisní tribální rytmika stále žene jednotlivé písně kupředu a energie mají oba protagonisté na rozdávání. Změna je ale v taktice. Pokud na prvním albu bylo cílem ze všech těch dětských kláves a karaoke mašinek vymámit co největší kravál, pak na novince duo důkladně zkouma, co všechno se dá z jejich "nástrojů" vyloudit za zvuky. I proto syčení a praskání vystřídaly jasně čitelné zvuky. Hračky byly vystřídány samplery. Fuck Buttons dospívají a už není cílem do všeho okolo mlátit plastovým kladívkem, už je i zajímá i podstata a účel. A výsledek za to stojí.

Ač duo popírá, že by se nechávalo inspirovat cizí muzikou, jsou z Tarot Sport hodně slyšet Black Dice, jimž Fuck Buttons v jednom z rozhovorů vyjádřili své sympatie. Mozaikované skládání jednotlivých zvuků je pro album charakteristické, a to je asi nejlépe slyšet v úvodní Surf Solar. Album je díky tomu zvukově barvitější, ale přitom stále drží pohromadě i se stále nerádiovou stopáží jednotlivých tracků. To však neznamená, že by díky tomu byli Fuck Buttons více přístupní než na svém debutu. Spíše naopak: i když nejsou jednotlivé zvuky tak zkreslené jako na prvotině, identifikovat jejich původ je často nemožné.

Vystopovat se tu dá podobný vývoj jako u žánrově nikterak vzdálených HEALTH, kteří na svém druhém albu také ubrali noisového hávu a přidali širší spektrum zvuků. A podobně vyměkli na svém posledním EP Losing Feeling i No Age. Možná právě z tohoto důvodu novinka, ke smutku mnohých, neobsahuje charakteristický řev prvního alba. Ale je to logické, dle současné logiky Fuck Buttons pro něj prostě už není na albu místo.

Z nového alba je především cítít, že Fuck Buttons nechtějí přešlapovat na jednom místě, chtějí se vyvíjet. Bude tak zajímavé sledovat, kam se vydají příště. Hrozí totiž, že pokud i na další nahrávce budou sázet na spojení jednoduché přímočarosti s nepřístupným vnitřkem, nemusí jim to propříště již fanoušci zbaštit. Podobné obavy ale nejsou zatím na místě, a tak je možno konstatovat, že se Fuck Buttons povedlo nahrát jednu z nejpovedenějších nahrávek roku 2009. Byť docela jistě není pro každého.

90 %

navštivte:
www.fuckbuttons.co.uk

poslechněte si:
www.myspace.com/fuckbuttons