Sufjan Stevens – The BQE
CD/DVD, Asthmatic Kitty / Day After

Pro všechny Sufjanovy fanoušky: pokud to ještě nevíte (mimochodem, pokud to ještě nevíte, je na pováženou, jestli jste skuteční Sufjanovi fanoušci!), tak „The BQE“ není typický řadový album, na který už pár let čekáte. Sufjan Stevens, muzikant a tvůrce obdařenej talentem tak hodně, až to občas bolí (například tady na „The BEQ“ složil hudbu, hraje, režíroval film, je jedním z kameramanů a taky se podílel na střihu...) spolu s várkou přátel (zejména kameramana Reubena Kleinera) připravil po úmorný desce koled a akustický verze vlastního staršího alba (ufff) konceptuální dílko, jehož hlavním hrdinou je, světe div se, newyorská tříproudová silnice Brooklyn-Queens Expressway!

Kromě Cdčka se symfonickou hudbou spolu s DVDčkem s filmem, kterej je dost pravděpodobně páteří celýho projektu, vyšlo taky dvojablum a komiksová knížka a tématický trika, dohromady tvořící kolekci vzájemně propojenejch a nutno říct vkusnejch artefaktů.

Dílko vzniklo jednak jako svérázná, nápaditá a taky vlastně docela luxusní pocta NY – o Sufjanově kdesi kdysi publikovaným místopisným konceptu sepsat alba věnovaný postupně všem státům Unie něco tuším, ale neznám detaily - současně u příležitosti 25. výročí festivalu Next Wave, pod záštitou Brooklyn Academy of Music, kde, kdo ví, možná Sufjan coby muzikant schopnej zahrát dobře snad i na famfrnoch, strávil svoje studentský léta.

Ve filmu můžete ve zhruba čtyřiceti minutách sledovat někdy míň, většinou víc zajímavě propletený záběry města a hlavně automobilovýho provozu – když už je název silnice v názvu celýho dílka - nejrůznějším, často poměrně hravým a dynamickým způsobem propojený do pozoruhodnejch obrazovejch útvarů, a to ve třech současně běžících oknech. Je nad slunce jasný, že provoz velkoměsta, záběry na povětšinou industriální architekturu (člověk si u toho znova uvědomí, proč jsou asi Američani při návštěvě Evropy tak vedle, když jejich nejstarší, státem jako oko v hlavě střežený památky jsou starý sto, stopadesát let maximálně, a ještě jsou to většinou tovární haly....) a věčný zácpy v ulicích (obzvlášť zrychlený záběry, kterejch je tu požehnaně...) jsou ilustrací toho našeho nekonečnýho lidskýho hemžení, navíc v největší metropoli Západu.

Nakonec to není nic objevnýho, ve stejným duchu a místama i ve stejnejch hudebních vodách (minimalistický gradování motivů, žestě vytůrovaný na maximum...) brouzdal Phillip Glass v Powaqqatsi a jeho pokračováních. Na rozdíl od těchhle bijáků tu ale chyběj jakýkoli záběry lidí, živej element v „The BQE“ zastupujou a vítaný zpestření pro oko tu obstarávaj výhradně prostřihy na tři sličný tanečnice s obručema. Určitě mají nějakou symbolickou úlohu, snad zastupujou živly a síly – však i v titulkách se jmenujou Botanica, Electress a Quantus - ale další dešifrování po mně nechtějte.

Celkovej dojem z „The BQE“ je pozitivní: jako cizák, co za mořem nikdy nebyl, v tom cejtím atmosféru, prostředí povědomý z dobrejch filmů, převážně kriminálek, stopáž je milosrdná a hudba, ačkoli vlastně symfonická klasika – až na jedinou elektronickou pasáž kdesi uprostřed toho všeho - se poslouchá dobře a poměrně snadno, žádná wagnerovská tíha. Věnoval jsem se týhle záležitosti v posloupnosti nejdřív hudba, pak film, po poslechu hudby jsem uvažoval o hodnocení 70 %, po skouknutí filmu přidávám dalších 5 %.

PS: jako bonus je tu přece jen jedna nová zpívaná skladba, pokud tedy nejde o další předělávku staršího kousku. Je docela pěkná, i když druhý „Chicago“ to teda není...

75 %

navštivte:
asthmatickitty.com/sufjan-stevens

podívejte se:
www.youtube.com/the-bqe