Monophonic, S.L.U.T., L'point, Esgmeq, 30.10., Rock Café

Zatímco si šéfové marketingových oddělení major labels drbou brady, čím ještě vyplnit mezery na trhu a jak nejefektivněji vyrobit dokonale umělou kapelu, po osmé hodině se na pódiu pražského Rock Café připravují tři drobné mladé dívenky, nazývající se Monophonic. V televizi zrovna rozflákla nakašírovaná pseudorebelka Avril Lavigne nablýskanou kytaru o podlahu a jen pár okamžiků později to spouští zcela hmatatelné chebské krásky, sál se okamžitě plní a nadšeně aplauduje po každé skladbě (pravda, něco jistě přidal i pověstný mužský faktor). Je znát, že holky spolu ještě nehrají příliš dlouho, nicméně jejich entusiasmus překonává všechna kdyby. Uječený hlásek, syrové rock'n'rollové kytarové zářezy, řeznické bicí. Chcete fakta? Věkový průměr něco přes 16 let, spolu jen několik měsíců, nepopiratelný sexappeal, Esqmeg v sukních. Už to slyším, teď si říkáte: "Ještě napíše, že o nich uslyšíme". Tak to si teda pište!

Po nich se za večer nejhlučněji a nejdrsněji uvedli S.L.U.T. Hrubá zábava pro hluché, energie pro vybité, kytary jak cirkulárky přeskakovali do echovaných psycháren a do toho Dj. Jen ta přetažená délka ke konci už byla trochu naobtíž, nicméně klobouk dolů, skvělý výkon.

Druhým překvapením večera byli L'Point, tedy alespoň pro ty, kdo je neviděli s novým basákem Dádou. O moc méně než S.L.U.T. hlučnější nebyli, možná to byla částečně chyba zvučení. Mezi ostřejšími novinkami se skladby s Aquilla Bert, oděné v novém kabátě nenuceně skrývaly a třeba o takové Kriegswichtig by se zde asi stěží někdo vyjadřoval jako o popu. Sice s trochu těžkopádnější rytmikou, ovšem pořád se zvukově výpravnými kytarami bratrů Šatrových a klauniádami JFK (tentokráte částečně na pohodlném kanapátku). Zkrátka ne všechny kapely jen měknou.

Pomyslné žezlo a koruna ďáblových služebníků už toužebně očekávala Esgmeq. Jejich po všech stránkách přesvědčivá divoká punk'n'rollová show měla dva vrcholy - první monstrózně geniální Tři generace, podruhé když pan zvukař usoudil, že hulvátské zábavy bylo dosti a vypnul aparát. Jenže pánem situace zdaleka nebyl a chebští chasníci si to po mohutném řevu nespokojeného davu přihasili znovu na pódium, spustili jen na komba a bicí a sálem se ozýval sborový jekot: "Po boku hnít". Může být pro ocenění koncertu ještě nějaká vyšší meta?

Navštivte weby L´Point, Slut a Esgmeq