Krum Bums – Same Old Story
6 skladeb / 20:59, TKO records / Day After

Zatímco význam zmíněného názvu kapely spadá až do dob velké ekonomické krize, samotní muzikanti jsou výrazně mladší. A mládí a punk, to vždy znamenalo to pravé, živé jiskření. A právě život, energie, ideály a rebelie psaly historii punk-rocku. A tím vším Krum Bums disponují.

Při prvním přehrání desky se posluchači nejspíše vybaví Casualties. S těmi si ostatně i američtí mladíci stihli vystřihnout i nějakou tu společnou akci. Pořvávání, jemuž sotva porozumí i rodilý Američan, zase může připomínat skotské Exploited.

A je to právě zpěv, vyřvávaný Davem Tejasem, který dává kapele ten správný říz. S doprovodem ostatních muzikantů tak vzniká opravdu parádní mela, pro zběsilé pogo jako stvořená. Jen si při tom tanci asi nebudete uvědomovat, o čem vlastně veškerý ten humbuk je. Je to i proto, že jsou Krum Bums v písních nezvykle ukecaní. Žádné krátké sloky a stokrát omílané refrény. Stejně jako na minulé desce je servírována věta za větou a slovo za slovem. Na rozdíl od ní je však nové album melodičtější a zpěvnější.

Jen škoda, že punkeři z Austinu nesdělují zrovna nic světoborného. Texty o světě, odcizenosti, rebelii i životní touze přece jen předložily už celé generace číratců. Je ale pravda, že to není žádnou překážkou k opravdu energickému prožitku. Pokud holdujete ostrému kytarovému zvuku, nekompromisnímu zpěvu a nepotřebujete haldu metafor ke každému soustu, budete zaručeně spokojeni.

Je možná pravdou, že punk-rock často nabízí pořád stále tu starou písničku. Je také pravda, že Krum Bums nejsou nijak noví nebo vyloženě zvláštní. Je ale také pravdou, že to kapele sakra dobře šlape a že se do svých nástrojů umí pořádně opřít. A jakmile se člověk nechá unést tou vlnou života, jaká je v Same old story naservírována, jen těžko odolává touze zatnout ruce v pěst a vyrazit za kulturou spínacích špendlíků.

70 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/krumbums