Irena a Vojtěch Havlovi, 13. ledna, Divadlo 29, Pardubice

Počátek vzájemné spolupráce Ireny a Vojtěcha Havlových se píše od poloviny 80. let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Do jejího repertoáru patřila díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje nevšední pojetí tradičních i novodobých skladebných technik. První období jejich tvorby ukončil rok 1990, kdy intenzivně spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou a započala nová etapa jejich samostatného uměleckého zrání.

V první polovině 90. let manželé Havlovi postupně třikrát navštívili Indii a inspirováni její lidovou a duchovní hudbou vytvořili autorský komplet 4 CD. Na téma duchovního života Indie také natočili 2 autorské filmy (Agni, Maha Rudra Yagya). Ve filmových projektech i nadále pokračovali a výsledkem jejich práce byl hudebně vizuální projekt Tajemná gamelánie. Na filmovém poli se Havlovi v průběhu následujících let ukázali ještě několikrát, např. hudbou k celovečerním filmům Cesta pustým lesem a Hranice stínů. Do jejich tvorby spadá také velké množství scénické hudby k televizním či divadelním inscenacím. Ve stejném období počali Havlovi tříbit svůj osobitý hudební výraz a výsledkem těchto hledání je řada CD (např. Háta H., Malé modré nic, Něžně ke světlu). Intenzivní koncertní aktivita je na konci 90. let zavedla do mnoha koutů Evropy, Kanady i USA. Společně s avantgardními výtvarníky a divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou se v rámci představení Slunovrat podívali i do Afriky a Japonska.

Havlovi spolupracovali s celou řadou tuzemských i zahraničních osobností jakými jsou bubeník Alan Vitouš, kytarista Tony Ackerman, flétnista Jiří Stivín, hráč na šakuhači Vlastislav Matoušek, ale také tanečníci Karel Vaněk a Eva Černá či výtvarník Radek Pilař. Ve Spojených státech, kde hráli na pozvání slavných The Clogs, vystupovali mj. po boku takových es světové alternativní scény jako jsou Sufjan Stevens, My Brightest Diamond nebo Amiina. Dokumentární film o hudebním i partnerském soužití Ireny a Vojtěcha Havlových nazvaný Little Blue Nothing o nich v roce 2009 natočil světoznámý filmař Vincent Moon. V poslední době se např. podíleli na kompilaci For Semafor, natočili společně s Petrem Korbelářem a Janem Kotulánem album Po větru lehce a zahráli si na chystané desce Gurun Gurun.

Dlouhé meditační plochy jejich hudby inspirované východním myšlením i ona elektrizující forma komunikace umělců při živých vystoupeních má za následek to, že sama kritika neví, kam přesně jejich tvorbu zařadit. Výrazový rozptyl používaných vyjadřovacích prostředků bývá totiž u manželů Havlových ve většině případů natolik rozmanitý, mnohotvárný a hlavně neustále se proměňující, že jakýkoliv pokus o alespoň rámcové slovní zachycení podstaty jejich muzikantského dialogu za konkrétní skutečností nutně pokulhává. Jejich hudba v sobě nese nádech poetičnosti a inspirace neevropskými kulturami je v ní velmi patrná. Manželé Havlovi berou svou uměleckou tvorbu jako poslání a svou hudbu jako dar, kterým předávají mírumilovné duchovní poselství.