Do Make Say Think – Other Truths
4 skladby / 43:44, Constellation Records / Day After

Splynout s nekonečnem se torontským post-rockovým psychedelikům Do Make Say Think poprvé povedlo už před více než deseti lety a nejinak je tomu letos. Šesté album Other Truths je jako osvobozené milování, které a priori nesměřuje k vyvrcholení, nýbrž (beznárokovému) prožívání v reálném čase tady a teď. Bůh v jejich podání je více než zvučící halucinací – a to přestože novinka je vůbec nejusedlejší z diskografie. Nic naplat, kytaristé a klávesáci Ohad Benchetrit, Justin Small a Charles Spearin a dvojice bubeníků David Mitchell a James Payment umějí pracovat s atmosférou a míří stále do černého.

Starší tvorba Do Make Say Think se protínala s odvážnými nadžánrovými experimentátory Godspeed You! Black Emperor, Tortoise a Triosk, aktuální skladby se už více blíží klasikům žánru. Skalní fanoušci tedy na Other Truths mohou postrádat hypnotický náboj ala A With Living nebo chrastění kytar z The Universe! (oba songy z minulého alba You, You're a History in Rust) a ukojeni pravděpodobně nebudou ani obdivovatelé debutního eponymního alba a jeho temných kosmických titulů 1978, Disco & Haze nebo Dr. Hooch. Je ale čas jít dál.

Přímočarejší post-rockové, resp. ambientní kolegy jako God Is An Astronaut, Mogwai nebo Jóhanna Jóhannssona Kanaďané překonávají svou nenuceností a zmíněným přesahem. Nové skladby, pojmenované prostě Do, Make, Say a Think, vycházejí z obvyklé struktury, zároveň však také hojně čerpají také z jazzu, folku, elektroniky i soudobé klasické hudby. Jsou pořád velmi členité, až meditativní a orchestrální, vesměs optimistické a bohaté na nástroje (mj. saxofon, trumpeta, roh, housle, piano, vibrafon a xylofon, zpěv hostujících Akron/Family a Lullabye Orchestra ad.).

K umocnění zážitku postrádám snad jen o něco více vokálů: uhrančivé sborové nápěvy hostujících muzikantů na mě totiž pořád působí pouze jako předehra k něčemu dalšímu, většímu, co nakonec nepřichází. Namátkou zmíním nejpodmanivější ze skladeb Make, která už ve třetí minutě graduje v málem zotročující mantrické zaklínání, aby vzápětí padala dolů, znovu gradovala a na konci se s vědomím jakési rozpačité nedokončenosti rozpustila ve zklidňujícím smíření.

Je těžké prožívat absolutně nesobecky. Ostatně kdo z nás by se vyčerpával poslechem, kdyby nedoufal, že během něj alespoň na vteřinu nepřijde o rozum? Právě zmíněná nedokončenost může inspirovat k ještě větším tužbám...

80 %

navštivte:
www.domakesaythink.com

poslechněte si:
www.myspace.com/domakesay