Novinky

Bratři Ebenové - Já na tom dělám

Kdyby takhle na tom dělali všichni, to by byla produktivita práce...

Bratři Ebenové - Já na tom dělám Bratři Ebenové - Já na tom dělám
47:28, 14 tracků, vydali Sony Music / Bonton

Bratři Ebenové jsou sice profláknutá značka víc než ta na domě, který najdete v bookletu, nicméně stále i po letech značka zatraceně kvalitní, respektovaná a nezprofanovaná. A navíc zrají. Dokladem toho je i jejich třetí album Já na tom dělám, které vzniklo po několika letech naprosté nečinnosti. Ostatně samotná skupina již neexistovala několik let i v době, kdy vyšla předchozí deska Tichá domácnost. Podobně jako tehdy se tedy i letos na jaře sešli bratři Kryštof, Marek a David Ebenové, synové hudebního skladatele Petra Ebena a synovci Ilji Hurníka, a natočili část toho, co měl leader Marek v šuplíku. A rovnou mohu říct, že pokud není minimálně stejně dobrá jako její dvě předchůdkyně, pak. je lepší.

Minulý úspěšný model byl částečně zopakován opět v některých skladbách trio jistí rytmika z Mišíkových Etc (Jiří Veselý + Jiří Zelenka), opět v těch ostatních, křehčích basuje Jaromír Honzák, opět v jedné skladbě hostuje Iva Bittová a opět se střídají skladby komorní a folkově křehké se skladbami v podstatě rockovými. Jako producent byl tentokrát vybrán kytarista Pavel Skála (Etc), a byla to volba povedená. Nejenom, že svou úlohu splnil bezchybně, ale zároveň téměř do všech skladeb zahrál na kytaru, takže Marek tentokrát většinou jen zpívá a nebo hraje na klávesy. Výběr skladeb byl citlivý, s noblesou vedle nashromážděných autorských kousků zde své místo našly i některé skladby z her Studia Ypsilon a dva zhudebněné Shakespearovy sonety. Vzhledem k tomu, že na natočení byl čas a nic nebylo uspěcháno, zvuk i aranžmá jsou nadprůměrné, takže výsledek strčí do kapsy mnohé mladší.

To, že byl použit model z minula ovšem neznamená, že by u tvorby skupiny nedošlo k žádnému posunu. Spíš naopak hudební otevřenost vůči čemukoliv a koncentrace nápadů hudebních i textových je obdivuhodná. Kolik mnohem mladších kolegů by si třeba dovolilo použít industriální zvuk želez na titulním singlu k desce? Ten je navíc ještě textově hodně věrným obrazem reality, se kterou se vypořádává s odzbrojující lehkostí a přirozeností, bez stopy trapnosti, které se jinak na tomto poli dokáže vyhnout málokdo. Navíc zcela konkrétně a bez metafor. "Telefon zvoní/ to budou oni/ to budou oni// Zkus jim něco říct/ že tady nejsem/ že jsem šel se psem/ že jim zavolám Někdo zaklepal u našich dveří/ ňáký frajeři, divný frajeři/ Jestli můžou dál, jenom na chvíli/ že by si rádi promluvili". Vedle titulní skladby tento přístup najdeme ještě ve skladbě "Hotely", kde je otisk reality ještě obohacen o Ebenův charakteristický sarkasmus, vtipný, ale přitom neurážející, pro který je oblíbeným moderátorem. Nečiní mu problém i namíchat ho s poetikou ("O filmových milovnících"), i se od něj úplně oprostit ("Masky" nebo Bittovou zpívaná "Vidíš, vidíš"). Na rozdíl od dvou zhudebněných Shakespearových sonetů, které přece jen příliš do atmosféry celku nezapadají, jsou skutečnými perlami kousky z divadelních her Studia Ypsilon, kde byl Marek dlouhá léta ve stálém angažmá, a kde dodnes hostuje. "Sprostý chlap" z Voskové figury je Jiřímu Schmitzerovi jak napsaný na tělo, a není divu, že se v té písni přímo vyžívá, a "Senecte, pomoz" z nikdy neuváděné hry Caligula s deklamujícím Jiřím Bartoškou patří k mým nejoblíbenějším místům desky.

Jestliže Eben-moderátor se dost často pohybuje humornými poznámkami v obecných rovinách, podle jeho textů se dá celkem jasně rozpoznat jeho názor nejveselejším momentem desky je pro mě parodie "Trampská". Užije si ji nejvíce ten, kdo zná letitou skladbu Tramp z repertoáru Jana Nedvěda, a právě tady nejvíce vystupuje na povrch Ebenova genialita. Protože asi není nic snadnějšího, než se v tomto případě nechat zlákat k lacinému kopání do mrtvol (tím nemyslím Mr.Nedvěda, nýbrž utahování si z trampů), a zabřednout do trapnosti horší originálu. Eben naproti tomu vytvořil vtipný text plný ironie, a celou sílu parodie vložil do hudební (!) složky a do zpěvu. Výsledek je excelentní.

Takže vlastně jediné, co mi na té desce vadí je cover bookletu, kde se nemohu zbavit dojmu, že už Karel Haloun začíná vykrádat sám sebe, a vtip zachraňuje samotnou grafiku. Vnitřek bookletu už tím naštěstí netrpí. Každopádně popovou deskou roku pro mě nebudou ani Tatabojs, ani Support Lesbiens, ani 123min., ani Žáha, ani Lucie, ale Bratři Ebenové. Howgh.