Sonic Youth: NYC Ghost & Flowers

Tož dostal se mi do rukou nejnovější počin jedné z absolutních legend, tak dem na to.
Hned od prvního songu 'Free City Rhymes' je jasné s kým máme tu čest, nezaměnitelný sound Sonic Youth, se dá splést jen velmi těžko. Bohužel citelnou slabinou je jaksi nedostatek šťávy. Nejen v úvodní písni, na jejímž konci najdeme chabý pokus o psychadelické vyhrocení, ale také na většině alba. Jsou zde však i náznaky úrovně desek jako Dirty nebo Experimental Jetset ... - například druhá věcička 'Renegade Princess', být okleštěna o dvě tři minuty, kdo ví. Po dosti nevýrazné trojce, konečně čtvrtá 'Small Flowers Crack Concrete' obsahuje spoustu hudebního "bordelu" ve formě protestu proti špatným věcem - ovšem jak jinak, zbytečně protažená. V následující 'Side2side' se přidává tradiční sonicovské míchání nejrůznějších roztodivných motivů, kterému nazdařbůh opět něco chybí. První opravdový vrchol alba je šestá 'StreamXsonic Sub' ovšem až příští 'NYC Ghost & Flowers' lze nazvat opravdovou noizy avantgardní věcičkou, s pořádně vyhroceným zakončením - a to nesmíme zapomenout, že se jedná o nejdelší kousek tohoto alba (7:50). V poslední 'Lightnin' ' nalézáme atypický saxofon, avšak tento nástroj spíše jen umocňuje rozpačitý pocit z této desky.
Asi jsem i já sám čekal něco diametrálně odlišného, leč Sonic Youth v roce 2000 prostě nevydali jednu ze svých nejkvalitnějších studiových nahrávek :-((.