Intro:
KNS jsem ještě ve svých hudebních pionýrských letech objevil docela náhodou. V jednom výprodeji jsem narazil na jejich kazetu a název "Může hořící sojka zapálit les?" mě natolik upoutal, že jsem si ji odnesl domů. Hned po prvních posleších jsem byl polapen do sítí hudby Krásných nových strojů a trvalý vztah trvá dodnes. Jsem rád, že jejich albová dvojka se mi dostává do rukou poměrně čerstvá...

Dvacet let je i v hudbě hodně dlouhá doba - tak dlouho už hrají Krásné nové stroje. V řadách postupně zaniknuvších souborů nové vlny a až na vyjimky stagnujících kapel tuzemského alternativního rocku, s nimiž mají "Stroje" shodnou startovní čáru, začínají být se zvednutým praporem nepopíratelné hudební kvality zvolna osamělými jezdci. Hlavně tím, že ještě nemusí vykrádat sami sebe a jejich hudba má i s přibývajícími lety stále onen jiskřivý náboj. Lze si to vysvětlit tím, že se KNS nikam nespěchají - za dvacet let mají dvě dlouhohrající (vynikající) alba, koncerty jen párkrát do měsíce, hudba je pro ně stále jen koníčkem... .

Pak se nelze divit, že Přísně tajné je doslova našlapáno nehynoucím nadšením, hmatatelným v každé notě. Úplně samozřejmé jsou skvělé instrumentální výkony a zaranžování skladeb - výbušná dechová sekce, kytara střídající polohu kulatého jazzového zvuku a rockového nakřáplého zkresleni, bezchybně šlapající rytmika bicích a kontrabasu, to vše je stmeleno do košatého celku, který je skrz naskrz prošpikován energií, kterou mohou mnohem mladší soubory Krásným novým strojům jen závidět. Vše je umocněno výtečným zvukem - Ondřej Ježek dokazuje, že mu nejsou vlastní jen kytarové kapely.

Stylově se KNS rozlili ještě více do stran - kromě jazzově - bigbítové polohy koketují i s nyní frčícím funkem (výborná Duch lana) a často nechybí téměř punkový nápřah a rychlost (Zmatek), ale pořád je to ten po několika tónech lehce identifikující charakteristický zvuk stále krásného, stále mastného a stále nového stroje. Nejinak je tomu v textech, mimo tři opět v režii dirigenta souboru Stanislava Diviše. Jsou stále plny jinotajů, překvapivých slovních obratů i laskavého nadhledu (třeba při úpravě Hašlerky).

Už teď si troufám tvrdit, že máme co dočinění s jednou z nejlepších letošních desek. S velkou radostí musím oznámit, že Krásné nové stroje svůj debut nejen vyrovnali, ale v mnohém překonali. Jednoduše řečeno skvělá deska. Bravo.

Na webu Krásných nových strojů si můžete stáhnout celé debutové album. Pokud by jste si chtěli pořídit Přísně tajné, pište si na maily s.divis@worldonline.cz nebo kns@centrum.cz či zkuste distribuci Black Pointu. Vážně stojí za to!