Marcello Milanese, zakladatel kapely a velký fanoušek bluesové muziky začal hrát blues na počátku devadesátých let pod vlivem svých tehdejších oblíbenců -Toma Waitse a Stevie Ray Vaughana. Studoval afro-americkou kulturu a v roce 1996 napsal hudbu pro divadelní hru o historii blues. V roce 1999 byli Marcello & the Machine připraveni nahrát první desku - sedmipalcový singl se dvěma songy. Na konci roku 2000 kapela připravuje svou první řadovou desku, nahráli jí během pár týdnů v domácím studiu. Letos v květnu vychází na CD a limitovaně i ve formátu LP (ručně číslovaných 220 ks s bonus trackem a plakátem).

Marcello má v oblibě mnoho různých bluesově orientovaných interpretů od těch nejstarších, ortodoxně zaměřených (Johna Lee Hookera nebo Roberta Johnsona), až po ty mladší, kteří "fúzují a kříží" (Corey Harris). On sám je spíše tradičnějšího zaměření a tak je jeho deska takovou přehlídkou bluesové historie v jeho podání.

Album začíná krátkou blues rockovou skladbou "No No No (I Don´t Need You)" s dominantním kytarovým riffem a skvělou swingující basou. V "Devil In My Guitarcase" Marcello předvádí své bottleneckové umění a je to fakt jízda. "Find Somebody" akustické blues se zkresleným vokálem navozuje ospalou atmosféru nočního baru ve čtyři ráno. Ve skladbě "Satan´s Girlfriend" si kytara s basou tak nahrávají, že máte dojem, jako by každý z těch nástrojů hrál jinou melodii (zároveň to ale náramně ladí). "Coctail At Tribeca" je zase akustická pohodička s tichými bubny, které bubeník hladí štětkami, a kde se občas vyloupne krátké kytarové sólíčko. V "Bad City" se pro změnu určujícím nástrojem stávají hammondky, které občas pustí k lizu i pulsující kytaru. Krátké intermezzo "Spirit" a píseň "Hidin´ Blues" se slide kytarou a chraplavým hlasem "ala Tom Waits" se zde prezentují jako ozvěny starého venkovského blues, jakoby vytržené z prostředí bavlníkových plantáží. Poslední skladbou "Soul on Sale" se vrací do polohy, která mu sedí asi nejvíce - k razantnější podobě blues, kde je možno zaslechnout inspirace bělošského R&B, ale přece jen je více cítit zanícení a zájem o černé blues.

V kapele má Marcello vynikající hudebníky, kteří umějí jeho představy realizovat, on sám je výborný zpěvák s hlasem stvořeným pro blues a navíc taky brilantní kytarista (i slide), jehož styl, kde převládá ostřejší poloha (skvělá sóla i riffy), vás nenechá v klidu. Pokud by chtěl nějaký místní promotér tuto kapelu přivézt, myslím, že by nešlápl vedle, protože jestli tato parta zvládá svůj repertoár na koncertech, tak jak to předvádí na desce, potom bychom se mohli těšit na plnokrevnou bluesovou show. No, ale to bych už trochu předbíhal, zatím mně musí stačit "pouze" jejich povedené CD.

Podívejte se na web Marcella & the Machine
Poslechněte si mp3 No no no (I don't need you) a Spirit