"Forward!" je zvláštní deska. Je to vlastně ambientní (a také cele instrumentální) album. Dnes si většinou pod pojmem ambient představíme člověka s hromadou mašinek a počítačů, který vytváří zvukové plochy, ale I am Spartacus jsou opravdoví hudebníci, kteří svou hudbu vytváří vlastníma rukama (a hlavama) na skutečné hudební nástroje žádná počítačová chemie. A mohu vám říct, že to na téhle desce je - sakra znát ta muzika je prostě nějak vřelejší a teplejší - asi právě proto, že je tam cítit ta "lidskost". Na albu můžete slyšet kromě kytary basy a bubnů taky piáno a skvělou violu, která je pro tuto desku hodně důležitá.

Hudba se pohybuje od klidných ambientních ploch, kde se toho zdánlivě mnoho neděje až po psychedelicko postrockové úseky, kde hudba graduje a v momentě kdy už máte pocit, jako by chtěla propuknout v hardcoreové běsnění, vždy se uklidní a vrací se do klidnějších hudebních schémat. Album v písni "A Dream Woke Me" začíná nádhernými zvuky piána, ke kterému se po čase přidává viola a posléze velmi střídmě i ostatní nástroje, jež jen dotváří vznosnou atmosféru této křehké skladby. "This Bear Just Keeps Or Drinkin'", která dává více prostoru kytarám a asi nejvíce z celé desky bubnům, je díky tomu hutnější, ale ne zase tolik aby porušila kompaktní vyznění nahrávky. V "The Black Sea Sun Is Shining" probleskuje díky viole exotické téma v duchu čínské tradiční hudby. Závěrečná titulní skladba se za zvuků táhlých smyčcových tahů, střídmého piána a jemné vybrnkávané kytary, jako by vrací zpět na počátek alba. Jejich muzika se může směle měřit se svými slavnějšími kolegy, jako jsou např. Mogwai nebo Arab Strap. V promo materiálech se lze také dozvědět, že několik členů tohoto projektu hráli (hrají ?) v poměrně známé a důležité britské emo kapele Bob Tilton.

Je zvláštní, že ačkoli je album tak dlouhé, nemám pocit, že je nudné. Před touto recenzí jsem si "Forward" několikrát poslechl a zjistil, že ho můžete vnímat jak soustředěným poslechem, kdy se "brodíte" hudbou a nacházíte stále nové zvuky a nálady, tak i jako příjemnou zvukovou kulisu (třeba jako má přítelkyně při cvičení jógy). Ta deska je jedním slovem nádherná. Nevím, jestli je I am Spartacus regulérní kapela, každopádně toto album nahrála roku 1998 skupina osmi lidí během jednoho víkendu v Big Mouse House. Byla to poslední příležitost ji v této jedinečné sestavě nahrát další šance by se už nenaskytla. Nahrávka tehdy vznikala bez vyhlídky na oficiální vydání a je jen dobře, že se jí po čtyřech letech Gringo rec ujala a vydala jí na CD, protože hudba na ní obsažená neztratila dodnes nic ze své přitažlivosti.