Novinky

Reggae Ska Ethnic Session

Reggae Ska Ethnic Session je bezesporu nejdůležitější přehlídka reggae plus dalších příbuzných žánrů jako ska, etno i elektronické hudby. Hrálo se na dvou pódiích, na hlavním pódiu probíhaly živé produkce kapel a na druhém paralelně vystoupení mnoha DJ´s a sound systémů (Swamp safari, Coltcha United, Bashment Pirates, Dj Houba, DJ Cool, DJ Černoch a mnoho dalších). Občas jsem se na druhé scéně byl podívat, ale odborným rozkladem nemohu sloužit, protože to byly pouze takové útržky. Každopádně tam bylo, jak se dá předpokládat hodně reggae, ska dubu a zaslechl jsem i set dřevního jamajského ska (ala Skatalites nebo Rolando Alphonso). Já se ovšem pochopitelně soustředil hlavně na koncerty na hlavním pódiu a protože jsem se zúčastnil pouze sobotních koncertů o pátku pouze to, že hráli např. Jakub a obří Broskev, což je kapela z České Lípy hrající příjemný bigbítek se saxofonem. Svou hudebně pyrotechnickou šou předvedli Šum Svistu. Dále zahrál ska band Fast Food, který jsem měl nedávno možnost okusit naživo (a bylo to velmi lahodné). Sto Zvířat bohužel nezahráli (údajné onemocnění salmonelózou některých členů kapely) a na plakátech byli uvedeni ještě Mikiho Pupík, Posmrtné Zkušenosti a Existence.

První sobotní koncert odehrála kapela z Mladé Boleslavi Feher Fekete Kerek, což má být projekt kolem DJ Houby a zpěváka Vincenta ze Švihadla (pokud se mýlím tak se velmi omlouvám). Kapela klasického rockového nástrojového obsazení: kytara, basa, bicí + perkuse zahrála navzdory relativně chudému nástrojovému parku (což není výtka slyšel jsem hrát skvělé reggae pouze za doprovodu akustické kytary) příjemný reggae set řekl bych tradičnějšího střihu. Sice žádná třeskutá originalita, ale pro začátek příjemný koncertní otvírák.

B4 z Nového Boru sice žádné ortodoxní reggae nehraje, ale pro mnohé byli možná prvním vrcholem sobotního programu a věřím, že o nich ještě uslyšíme. B4 odehráli jednu cca půlhodinovou skladbu (pokud jich bylo víc, tak v tom případě tam nebyly mezery), ve které excelovaly brilantní housle (občas prohnané přes krabičku, občas používané jako drnkací nástroj), basa a bicí udržovaly hutné napětí i tempo a tím vším se proháněly zvukové plochy kláves a různých vysamplovaných smyček. Hudba gradovala, aby se vzápětí uklidnila a pak zase jako přílivová vlna Tsunami rozbouřila členitou hudební krajinu. Trochu etno, trochu groove, trochu psycho na každý pád však velmi povznášející hudební zážitek.

"Naša muzyka jest bardzo dobra" Orly w Blotie Europy jsou již poměrně etablovanou partou na zdejší reggae scéně. Dub reggae s množstvím vokálních samplů, ale také použití hlášení nádražního tlampače nebo smyčcových pasáží. Koncert to byl fakt "bardzo dobry". Jo a líbily se mi Bažiho rytmická "udělátka" (tedy to, jak je používal).

Kapela snů je spolek kolem Karla Babuljaka (také Babalet, Relaxace nebo Boothill), který sice před koncertem tvrdil, že reggae mají rádi, ale že ho vlastně nehrají, což není tak úplně pravda, protože i když lze v jejich hudbě zachytit vlivy nové vlny, ska a dokonce hospodského šramlu ty reggae vlivy a postupy tam prostě přeslechnout nelze. Jejich koncert znamenal zpestření po předcházejících setech, protože jejich hudba příjemně plynula (ale ne, že by to zase neuměli rozparádit) a nesla se v nekomplikovaném až popovém duchu.

Po Kapele Snů se odbočilo zase trochu jinam a to k "hudbě lidu Čanki", kterou nám předvedlo uskupení Čankišou, což je projekt známého brněnského bubeníka Zdeňka Kluky (v kapele hraje na bicí i jeho syn Jan), který míchá etnické (cikánské, arabské, latinské...) vlivy s reggae, funkem a já nevím čím dalším. Kapela působila velmi sehraně, hlavně bubenická souhra (zdvojené bicí plus různé rytmické nástroje) stojí za zmínku. Mimo bubnů, baskytary a saxofonů ozvláštňovali svou produkci i mandolínou (mohla být víc slyšet), didgeridoo a v poslední hymnické písni věnované pakistánskému hudebníkovi Nusratu Fatehu Ali Khanovi, který v roce 1997 skonal i tahací harmonika (zahrál na ní sám Zdeněk Kluka). Tahle poslední píseň byla skvostnou tečkou jejich vystoupení - velmi jímavá a zároveň rytmicky gradující skladba.

Na slovenskou Ska pra šupinu jsem se těšil velmi (už jenom proto, že slovenští kolegové Polemic mě minulý rok na festivalu Litoměřický kořen přesvědčili o tom, že na Slovensku ska umí). Bohužel (nebo snad Jahžel) Šupinu provázela tak "trocha smola". Když jsem poslouchal vystoupení "žlutých ďáblů" ze Slovenska (to kvůli těm stejnokrojům), tak mi jejich produkce přišla taková nedomrlá a jakoby tam něco chybělo a pak mě docvaklo - kapela měla totiž skoro po celou dobu vystoupení utlumenou basovou kytaru a řekněte sami ska bez pořádné basy?! Navíc právě hráč na basovou kytaru v půlce koncertu přetrhl strunu (to asi jak se marně snažil dostat z nástroje pořádný zvuk, tak do toho tak řezal, až mu praskla). Kapela to ovšem vzala sportovně a během výměny a ladění struny zahrála náhradní reperoár, který sestával z jakési slovenské lidové a dále z takové pionýrsko komunistické "chujoviny" ("už si nevzpomínám je to nebezpečný...").
Po výše zmíněných komplikacích skupina zahrála ještě několik skladeb (už i ta basa byla konečně slyšet) a diváci byli i přes tyto vady na kráse spokojeni.

Babalet a Martin Tankwey předvedli vcelku solidní koncert a to i přesto, že Martin vypadal na začátku více než méně neschopným nějakého výkonu, ale zřejmě léta praxe ho naučila jak na to. Babalet se podřídil atmosféře festivalu a pozapomněl (téměř) na svou estrádně rautovou tvář a i když má Babalet zřejmě svůj zenit za sebou(ale co já vím), nebylo to zlé (i když obligátní, ale donekonečna opakované "Ahoj" a "Ste tadý ješté", nevím jak ostatním, ale mě rozhodně přišlo zbytečné).

The Chancers angločeská banda v čele s rozohněným hololebým Britem - Simonem zahrála s přehledem svoje agresivněji pojaté ska a já jen mohu dodat, že dechová sekce se od doby co jsem je slyšel naposled (a zároveň poprvé) dost zlepšila.

Fidel Castro je další mladou kapelou na naší rozrůstající se scéně ska. Na rozdíl od Chancers je to ovšem ska podané ne tak agresivně, ale více s grácií. V sestavě mají dva zpěváky resp. zpěváka a zpěvačku. Nevím, jestli už nebylo toho ska trochu moc a taky jsem měl dojem, že zpěvačka občas intonačně ujížděla, ale už jsem se těšil na závěrečnou kapelu.

SM Lomoz je kapela, jejichž někteří z členů hrají v uskupení, které si říká Posmrtné zkušenosti. Přiznám se, že jsem díky únavě celý koncert neviděl, ale to co jsem viděl a slyšel mě příjemně překvapilo. Koncert začal zvukovým lomozem (ha), který by spíše odkazoval na noisové či post hardcorové vlivy, ale pak se postupně vylupoval rytmus a krystalizovala melodie. Zajímavá zpěvačka, dunivý hypnotický rytmus hutné basy a melodika odkazující k etno a psychedelickým kořenům a samozřejmě reggae and dub. Až na tuhle partu narazím příště, doufám, že budu ve větší formě, protože tady čuchám něco libého a perspektivního.

Touhle kapelou skončily živé produkce na hlavním pódiu a v neděli odpoledne ještě měly proběhnout koncerty Dub-O-Net a Švihadla.

Celým festivalem nás prováděl moderátor vtipný a zároveň fundovaný - DJ Kaya z Radia 1, návštěvnost byla velmi slušná (na festivalovém parkovišti jsem viděl automobily z celé republiky, což znamená, že festival začíná mít jméno), organizačně byl festival řekl bych dobře zajištěn, občerstvení bylo na dobré úrovni (i když poněkud předražené), mnoho stánků s různými suvenýry, oblečením atd. a to že na festivalu vládla vskutku pozitivní a tolerantní atmosféra - to už zní opravdu jako klišé (ale je to pravda) a navíc nás nikoho ze zúčastněných nezatkli za propagování drog (viz nedávno panem prezidentem schválený stupidní zákon).
A ještě jeden vzkaz organizátorům - co takhle příště nějakého interpreta ze zahraničí - navrhuji mého oblíbence Dr. Ring Dinga.