Novinky

DPVJU, Pod černý vrch, 30.5., klub Delta

Alternativně-undergroundová grupa Dřevěné pytlí v jutových uhlích se představila již bez soubor opuštivšího pana Yuttowého. Ve zvuku tedy ubyla jedna kytara a myslím, že to ani moc na škodu není, přece jen nebyly vždy ty tři kytary opodstatněné. Pytlí neustále zápasí mezi polohou obzvlášťování často docela hezkých písniček a plácání se v těžce stravitelných kouscích, i když občas se zajímavými hudebními nápady. Také nasazení nepatří k těm příliš dravým, na druhou stranu je třeba vyzdvihnout, že tato kapela nepodléhá módním trendům a produkuje zajímavý, na nástroje bohatý sound (kytary, dechy i přednatočené smyčky). V tomto duchu se neslo i jejich čtvrteční vystoupení. S povděkem jsem kvitoval i čerstvější tvorbu - v kuloárech se hovoří o plodném jarním soustředění. Těžištěm ale stále zůstávají svérázné předělávky typu Anarchy in Swaldbard v dánštině (opravdu skvělá coververze), Krchovského Dvacet čtyři s vozembouchem či optimistický zavírák Všichni jednou umřem. DVPJU ve čtyřech působí svěžeji - nejen hudebně, ale i na pódiu a jelikož konečně došlo i na nějakou novou věc, musím jejich koncert hodnotit celkem kladně.

Intro Pod černého vrchu (dále jen PČV) jsem ještě propásnul při jedné ze "zásadních hudebních" debat v předsálí, ale zbytek vystoupení už jsem si nemohl nechat ujít. I přes dveře se všemi netěsnostmi dral závan bujarého hudebního nadšení. Po pravdě jsem starý Pod černý vrch koncertně nezažil a byl jsem mile překvapen vřelým přístupem a strhujícím nasazením. Zdravé sebevědomí oznamující znovuobnovení činnosti bylo rozhodně na místě - skupina své vystoupení vystavěla na novém programu, který je v porovnáním se staršími skladbami možná méně radikálními ve změnách temp a rytmů, ale pořád hráčsky náročným nápaditým materiálem. Ještě více se v něm sází na folklórní inspirace, zahrané ovšem spíše punkovým pojetím - tedy velice živelně.V textech písní se často vyskytuje smrt - nejde však prvoplánovaného strašení - vše se nese v duchu syrového folklóru. PČV se opírali zejména o bezchybnou rytmiku - bicí Martina Rychty a precizní baskytara Jirky Kubíčka byly výborně šlapajícím pohonem pro trojici lkavých smyčců a až čtveřici zpěvů. Za gradující atmosféry se kapela zdatně prokousávala uznalou, ale statickou posluchačskou odezvou až ke konci své hodinky, samozřejmě ukončenou přídavkem. Nezbylo, než ještě jednou pořádně zatleskat a těšit se nejen na nový hudební nosič, ale taky na další živé vystoupení PČV - má totiž neuvěřitelný náboj.

Povedený večer zastiňuje snad jen velice chabá návštěva - na vzkříšení a premiéru nového programu PČV je šedesátka lidí přece jenom na pováženou.

Navštivte web (mimochodem moc hezký) Pod černého vrchu
a také prozměnu graficky originální webstránky Dřevěného pytlí v jutových uhlích