Waawe, Deverova chyba, Cheval de frise, 18.4., klub 007

První třetinu koncertního koláče nařízli táborští Waawe. Viděl jsem je poprvé a byl jsem moc zvědav. Proti C (o kterých jsem psal před 14 dny), kapele složené z muzikantů z jejich středu jsou daleko vrstevnatější, zvukově bohatší, ale také uhlazenější a to hlavně díky klávesám a dechovým nástrojům. Vkusné zakomponování těchto zvuků do občas zasněných a občas krapet agresivnějších kytarových ploch působí hodně svěže, naprosto skvělá je podmanivá baskytara, ovšem v některých pasážích se zpěvem se mi Waawe zdají poněkud zbytečně rozvláčnění. Zato v začátcích skladeb, kde nachované kytary doplňuje basa téměř hypnotická, jsou skoro magičtí. Říkejte tomu posthardcore, progresivní rock nebo jinak - Waawe jsou parádní kapela.

Deverova chyba loví tam, kde se Dunaj zpocený probouzel z hardcorových snů. Do lichých rytmů oděné souboje baskytar se opírají do uší s burácivou prudkostí. Rychlé prsty se tu sice osvědčují, ale zdaleka ne v laciných exibicích, nýbrž v náročných přesných linkách, které ovšem ve výsledku budí dojem jednoduchého řízného HC/punku. Jen škoda, že Tomáš Cílek nemohl díky nachlazení zpívat úplně naplno, ale i tak dal svým chytrým textům patřičný důraz. Těžištěm koncertu byly samozřejmě skladby z výborného debutu Doforoty, ale "Deverovka" vystřihla i novinky, jedna z nich mi svojí valivou melodičností ještě teď zní v uších a naopak svůj nadhled pak předvedli ve starší Francie - Švýcarsko 2:0. Každopádně Deverova chyba je výborně promazaným a šlapajícím strojem na výrobu energického nářezu. Doufám, že se jí dostane alespoň takové pozornosti, která jí právem náleží.

Kytarista Thomas Bonvalet a bubeník Vincent Beysselance, tedy francouzské duo Cheval de frise, už tuzemsko navštívili v rámci dne města Bordeaux na festivalu Alternativa 2000. Tehdy jsem je v Arše propásnul, ale skoro živě si dovedu představit, jak to vypadalo. Velké podium, pak pět metrů volné plochy a za ní několik desítek posluchačů na židlích v poloprázdném klubu. Na Sedmičce to ale bylo o něčem jiném - oba fousatí chlapíci se postavili až na samý okraj malého pódia a tak si na ně první řada mohla klidně šáhnout. Ani se moc nerozpakovali a rozbalili to neuvěřitelným způsobem. Precizní rytmy, výtečná práce s dynamikou a gradací skladeb, ale především ten vřelý lidský přístup (ten mnohým zadumaným domácím alternativcům hodně chybí) a upozaděné chytlavé melodie byly hlavními zbraněni Cheval de frise. Alternativní rock (velmi zjednodušená škatulka pro letmé přiblížení) v jejich podání byl výživným chlebem pro ty, jež hladovějí po osobitém přístupu, jejich instrumentální hudba by se mohla hrát před dvaceti lety a stejně tak jako za pár dalších neztratí nic ze své nadčasovosti. Tihle dva sympatičtí mladíci si mě naprosto získali.

Co říci závěrem? Asi se budu opakovat, ale zase jsem zažil hodně dobrý koncert. Rozhodně nemůžu zapomenout pochválit dobrý zvuk, skvělou atmosféru a taky vygradování večera dobře zvoleným pořadím kapel.

Web sdružení Free Dimension
Fotky a mp3 Cheval de frise