Novinky

Anyway - Golf Club

Anyway

Večeře v golfovém klubu

U podobných desek se mnou vždy před prvním vsunutím cédéčka do přehrávače přímo cloumá zvědavost, jestli se živelnost kapel na nich zaznamenaných, podařilo zachytit i na nahrávku. Už proto, že je to cosi nespecifikovatelného, co se špatně vysvětluje, když to chybí. A je to prvek naprosto nesouvisející se schopnostmi skupiny, který je jen na zvukaři. Ale je fakt, že pokud je pod onou nahrávkou podepsaný Ondřej Ježek, jsou ty obavy znatelně menší, protože u něj se mi nejenomže zatím nestalo to, že by se svou nahrávkou byl spokojen a ostatní byli jiného názoru, ale navíc produkty z jeho studia mohou směle konkurovat prakticky komukoliv, bez ohledu na geografické hranice.
To vše jsem tu už ale (a nejenom já) psal. Jenomže, vypustím-li slovo "živelnost", pak je v Čechách jen málo spolků, kterých by se to týkalo tak moc jako právě kvarteta Anyway. Neznějí ani příliš tvrdě ani bezdůvodně agresivně, ale energie mají na rozdávání. Údernou punkovou smršť najdete i na jejich debutovém cédéčku, kterému (jak už to v podobných kruzích bývá) předcházel nějaký ten singl. Ale o to posluchač nezůstane ochuzen, protože čtyři z dosud na vinylu zrealizovaných nahrávek jsou k albu přilepeny jako bonus. Kapela patří do okruhu Silver Rocket a myslím, že to je trochu i z jejich hudby patrné. Alespoň prvky noise či emo-coru tady vnímám mnohem častěji, než například postupy klasického punku model ´77 nebo ´old school´ h/c. Ale jestli nějaký vliv slyším zcela nezpochybnitelně, pak to jsou staří Dead Kennedys, a to především ve způsobu zpěvu a jeho dialogu se zbylou trojicí. V čem jsou Anyway ovšem zcela originální, je nápadité a v téhle škatulce velmi zpestřující použití foukací harmoniky, která je tak téměř poznávacím znamením. Celá deska je vedena od začátku do konce v tempu až zničujícím, rytmických breaků či pomalých pasáží je minimum. O to víc lze ocenit střídmou délku nahrávky, která bez bonusů jen o pár minut překračuje půlhodinu - svědčí to mimojiné o střízlivém pohledu kapely na sebe sama, protože hodinová a delší nahrávka (hloupý zvyk dnešních dnů) by nejspíš byla už únavná, ztratila by zbytečně údernost a působila by ve výsledku kontraproduktivně. Napadá mě vlastně jen jedna moucha, která by se mohla s deskou pojit. Význam pro žánrovou komunitu je zcela nezpochybnitelný, ale jak přijme album ostatní posluchačská obec si jistý nejsem. Tohle totiž není muzika pro "široké masy", nějaký neopunk pro postpubescenty a kasičky gramofonových firem. Krom syrovosti z té desky dýchá i přesvědčení a jasný názor - tedy něco, co je téměř opakem toho, co je u nás davem ceněno. Skalní fanoušci určitě namítnou, že kapele o to nejde, ale je to škoda. Tahle kapela by například velkým festivalovým pódiím slušela mnohem víc, než dvacátá třetí verze Sex Pistols popř. sedmnáctá variace na Offspring.
Moc pěkně s obsahem koresponduje střídmý, téměř černobílý booklet. Graficky strohý a čistý, ale nesmírně účelný a působivý. Možná by nejen mě potěšily české překlady textů. Na druhou stranu je ocenitelná neanonymita, se kterou je na obalu uvedena jmenovitá sestava skupiny - na rozdíl od mnohých kolegů schovávajících se za pseudonymy to na mě působí velmi upřímně. Tak tedy: Ubrousek pod bradu, příbor do ruky, hot spice večeře se právě podává. Play!

Anyway - Golf Club
vydal Day After Records
celkový čas 47:39