Ryze bluesová deska I WRITE THE CHECKS vyšla na podzim loňského roku. Jan Kořínek and Groove na ní dokazují, jak blízko mají k černému frontmanovi a o tom je celá ta hudba.
Ležérní dáma na obalu, s cigaretou a sklenkou v ruce navodí stylovou atmosféru, za ní se někdo v zářivě bílém klobouku sklání nad stolkem. Nejspíš píše šeky, což vyplývá z názvu desky - ten zase vychází z opakujícího se nápěvu titulní skladby "The weaker sex".
Hned první skladba vytvoří atmosféru, která až do samého konce prochází stylově čistou deskou, kde kromě relativně přísné bluesové klasiky můžete slyšet i hravé a rafinované střídání obou mistrů černobílých klapek (1. a 6.). "Glamour girl" klasická píseň Aarona Thibeauxe Walkera (známého zejm. pod um. jménem T-Bone Walker) příjemně rozesmutní a donutí zavzpomínat na často opomíjené kořeny elektrického blues. Svižná a nervně pulsující "Come back baby" vás naopak až zvedá ze židle svým dráždivým rytmem. Jediná autorská věc "Havin myself a ball" (Eb Davis) nijak nevyčnívá mezi ostatními - léty prověřenými standardy, jež tvoří převážnou část repertoáru. Velký plusem této skladby je však použití dechové sekce, což bych si dovedl představit i v další skladbách, kde tuto úlohu plní často osamocený saxofon. Další strhující věc "Aint nobodys business", pomalá a hořká jako pelyněk, se vám zaryje pod kůži a chcete nebo nechcete. V tu chvíli si uvědomíte nadčasovost a aktuálnost černošské hudby, zejména sociální témata v textech zní jako by je autor napsal včera po šichtě v kolbence. Na desce nechybí ani známá "Night time is the right time", kterou v šedesátých letech oprášila a proslavila Janis Joplin. Jako poslední je na desce živý snímek "Woke up this morning", kde je cítit opravdová energie, jež vychází z frontmana daleko přirozeněji a věrněji než na předchozích kouscích.

Čekal jsem od desky trochu něco jiného, asi jako každý kdo Groove zná. Chybělo tam mnoho dalších rovin ať funkových či acid-jazzových, které na koncertech kapela bohatě využívá, proto na mě působí deska trochu monochromaticky. Ve srovnání s živým vystoupením zní chladněji, tak jako většina studiových nahrávek daného žánru. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout striktní stylovost, citlivé aranže a naprostou sehranost kapely. S jistotou se dá říci, že v daném (nerockovém a striktním) pojetí blues je deska opravdovou špičkou a lahůdkou pro znalce dob předhendrixovských. Co se týče originality a novátorství, tak zde můžete hledat pouze fragmenty a detaily, které zdobí tradiční bluesový materiál. Co jiného. Mnoho z vás se jistě ušklíbnou nad revivalismem obecně, který až nadmíru rozpučel v naší drahé vlasti. V tomto smyslu bych však kapelu přirovnal k nadšenému týmu ekologů, jenž z kalných a zamořených vod vytváří čistý pramen dávno zapomenuté studně. A dnes je doušek pramenité vody skutečnou vzácností!

zpěv: Eb Davis
piano a organ: Jan Kořínek
kytara: Rennie Trossman
baskytara: Vladimír Kulhánek
saxofon: Jakub Doležal
bicí: Martin Kopřiva

hosté:
piano a organ: Najponk
trombon: Jiří Nedoma
trubka: Adam Tomášek

nahráno: Faust Records 2001

http://www.praguereport.com/tng/index1.htm