Novinky

TAKOVÉ NORMALE BUTY

Buty - Normale Buty - Normale
Vyšlo u BMG Ariola, 44:53 min
Koupit CD

Bylo to snad ještě na sklonku osmé dekády, v době, kdy nás tehdejší Československá televize obšťastňovala pořadem Televizní klub mladých. A v nějakém podobném pořadu jsem spatřil tlupu chacharů s podivným jménem Buty, kterak hraje čistokrevnou fusion music. Těžko si v oné době rebelujících písničkářů, okovaných hrozičů, nových a ještě novějších romantiků představit muziku tolik se vymykající dobovým trendům a náladám. Jenže osmdesátá léta se překulila do devadesátých a na jejich konci je jazzrock opět v kurzu a Buty jsou dnes čelným představitelem špičky domácího středního proudu.

Počátkem devadesátých let prošlo jádro kapely vysokou folkrockovou školou po boku Vlasty Redla v řadách AG Fleku (to bývala silná sestava), následovalo poněkud utajené vydání docela povedeného debutu Pískej si pískej, poté přišla o něco méně utajená (už u BGM) a ještě lepší deska Ppoommaalluu. Tím hlavním katapultem do výšin domácí šoubizové špičky se však stalo až účinkování Radka Pastrňáka a hojné využití butích písní ve filmu Jízda. Následující alba sice přinesla tu více (Krtek, Nad stádem koní), tu méně (Tata) zdařilých hitů přijatelných i pro ty nejkonzervativnější vládce nad éterem, zároveň jako by kapela, nebo lépe sám kapelník (jehož vedoucí úloha v orchestru se zdá být stále zřetelnější) postupně ztráceli schopnost nakládat se svým nesporným talentem. Proto jsem byl asi nejen já velmi zvědav, jak dopadne v mediích hojně avizované obcování s romskou kulturou na aktuálním albu Normale.

Ještě než se konečně pustím do samotného alba, rád bych předeslal, že kapelu nepodezírám z nějaké kalkulace typu "etnická hudba teď frčí, tak se podle toho zařídíme". Vždyť si stačí poslechnout třeba písničku Čubrmajka z butovského dekádu starého debutu a je hned jasné, že už tehdy měli pánové "latino-romský" sound, jak se říká, v paži. Spíš mě zajímalo, nakolik náboj a temperament tolik typický pro romskou muziku, oživí přeci jen poněkud chřadnoucí invenci páně kapelníka a jeho kumpánů.

Věc se má nakonec tak, že nějaké radikální prozření pod vlivem poslechu soundtracků ke Kusturicovým filmům se v případě čerstvého alba Normale nekoná. Posluchač se tedy opět setká s mohutnými klávesovými stěnami a gilmourovsky kvílející kytarou... Obliba sedmdesátých let se prostě nezapře o čemž svědčí i hojné využití mocných hlasů doprovodné vokální skupiny GG Pump. Trochu ke škodě věci se mi jeví malý prostor poskytnutý výtečnému dechaři Milanu Strakovi. Spíše nežli vlivy břeskných balkánských orchestrů ovlivnil kapelu barem lehce načichlý "rompop", který, jak se zdá, kapele sedne. Místa, kdy se tato inspirace spojí s pastrňákovým svérázným písničkářským talentem, jako třeba v úvodní skladbě Duj duj duj, patří na albu Normale k těm zdařilejším. V podobném duchu se nesou skladby jako Já jsem Cigán anebo Žerom, zbytek alba pak vyplňují typické "buťárny" ve středním tempu (celkem povedená je Láska z Bruslaku). Výraznější žánrová vybočení pak najdeme spíše na konci alba, skladba Totale představuje typické butí pohrávání s žánrovými klišé, pokus o spojení elektronické dusárny a rozjeté kutálky však jakoby zůstal na půli cesty. Pójdem si já na cintorin je nefalšovaná cimbálovka, ve které Patrňák úspěšně balancuje na hranici typicky romské sladkobolnosti, zatímco závěrečná V přívoze (jinak ústřední hit z Kusturicova filmu Černá kočka bílý kocour) je slabým odvarem originálu.

V hudbě se tedy žádná revoluce nekoná, posun lze však zaznamenat v některých textech, ve kterých se Radek Pastrňák po svém vyrovnává s životem romské komunity. Činí tak s nadhledem, někdy vtipně (Žerom), někdy méně (Štefan), evidentně ví, o čem zpívá a přestože si servítky nebere, z rasismu jej podle mě může obvinit pouze hodně upjatý jedinec. Větší problém mám spíše s nadužíváním rádobyromsky huhňavé mluvy po čase začíná lézt na nervy.

Takže abych to nějak shrnul. Normale v diskografii kapely Buty nepředstavuje nějaké výrazné vybočení, revoluce se nekoná, bohužel se nekoná ani návrat invence, která kapelu provázela v první půli devadesátých let. Z desky, jakkoli se poslouchá docela příjemně, trochu cítím opotřebovanost a únavu. Každopádně kdo měl dosud kapelu rád, na ní kvůli její současné "romské" epizodě určitě nezanevře, nepředpokládám však ani, že by diky novému albu vzali Buty na milost ti, kteří dosud kapele z různých důvodů nemohli přijít na jméno. Prostě taková "normale" deska jedné "normale" kapely.


P.S. Ke kladům alba, které přeci jen ve výsledku mírně převažují, lze přičíst i povedený booklet.



www.buty.cz
www.pastrnak.cz
www.bmg.cz