Novinky

Filip Topol & Agon Orchestra

agon.jpg Psí vojáci jsou dnes legendou téměř nedotknutelnou a přestože bývají zařazováni k hudbě alternativní, posluchačská základna je v jejich případě velmi široká. V žádném případě však od spojení Filipa Topola a Agonu neočekávejte módní a vykalkulované doplnění rockové kapely symfonickým orchestrem. Skladatel Petr Kofroň zaujat zkušeností společného vystoupení s Psími vojáky neodolal pokusu pozměnit strukturu skladeb k obrazu svému, tedy připodobnit ji soudobé vážné hudbě, které se s Agon orchestrem věnuje. Dovolil si ovšem sáhnout až k takovým modlám, jako jsou Žiletky, Černý sedlo či Chce se mi spát, jenž se řadí k velkým hitům nejen Psích vojáků, ale domácí nezávislé scény vůbec. Nejeden fanoušek se nyní musí cítit smrtelně uražen. Jak si to mohl dovolit! Pojďme se ale bez předstudků na jeho práci podívat. Je nejen unikátní, ale téměř dokonalá.

Z původních verzí zbyl většinou jen text a ústřední melodie, kterou až na vyjimky poznáme po několika prvních tónech. Už úvodní Kruhy naznačují, že nahrávka nemá co dočinění s nějakými kompromisy. Industriální zvuky kovových bicích doplní znepokojující klavír a dechy, krátké repetice smyčců jemně gradují a zvolna vyplouvající a zvolna se vynořující prvky dalších nástrojů určují celkový směr alba, ze kterého ani chvilku neslevují. Topolův zpěv prozrazuje, že přirozený respekt k přepracovaným vlastním skladbám dokázal zkrotit jeho nespoutané ego, které je dominantním prvkem v jeho mateřské kapele. Přistoupil k dílu s mírnou pokorou a pro výsledek to mělo vliv blahodárný. Neklidný expresivní zpěv, který je zároveň deklamací i řevem nahradil recitativně polozpívaný projev s naléhavým důrazem na váhu slov. Jeho posazení a rozfrázování do celkového aranžmá se povedlo mistrovsky, snad jen v Černé sedle vyvolá rozpaky, ale v přehlednosti a účelovosti tu lehce klopýtá i orchestr samotný. Hold je ovšem třeba vzdát autorovi hudby Petrovi Kofroňovi, pod jehož taktovkou se podařilo spojit rozměry vážné hudby s formou prakticky obyčejné písně. Jedinečnost tkví ve schopnosti neustále překvapovat i přes zdánlivě svazující linii melodie, v precizní práci s dynamikou a barvou zvuku, která je tak velkému tělesu vlastní. Bezezbytku se podařilo vypíchnout z textu atmosféru, která je pak pro vyznění určující. V A mluvil hlas smířlivě poklidná, v Žiletkách osamněle bolestná, v Prší 4 syrově nemilosrdná ..... .

Tato deska rozhodně není pro každého. I když není nijak nestravitelná a v podstatě je docela melodická. Ale skutečnou lahůdkou může být jen naslouchavým, hudebnímu konzervatismu prostým uším, kterým může přinést nemálo radosti. Jen stěží mě mohlo v hudbě v minulém roce nějak výrazněji překvapit, ale Filipu Topolovi a Agon Orchestru se to povedlo. Přestože recenze neboduji, bez uzardění bych tentokrát sáhl k absolutnímu ocenění.

Vydalo v koprodukci s divadlem Archa brněnské nakladatelství Indies Records.




Kupte si CD Filip Topol & Agon Orchestra za skvělou cenu.