V posledních letech se můžete pravidelně na některých festivalech vidět jednu z maďarských kapel jejíž výraznou postavou je Czaba Hajnozy, vystupoval například na festivalu Eurion 2000 se skupinou Kampec Dolores nebo na festivalu Alternativa 2000 v rámci večeru Budapešť v Arše, naposled loni na Eurotrialogu se skupinou Erzsi Kiss Music. Na konci listopadu vyšlo Erzsi Kiss Music jejich druhé CD DELADELA (ukázky zněj najdete na www.kisserzsi.hu), při té příležitosti jsem požádal ho o "mailový" rozhovor.

Ot: Jakým způsobem vzniklo seskupení Kiss Erzsi Music? Co tě vedlo k rozhodnutí založit skupinu?
Znal jsem herečku Erzsi Kiss asi deset let před tím než jsme začali spolu zkoušet a hrát. Erzsi hrála v divadelní skupině vynikajícího režiséra Andras Jeles (je znám i jako filmový režisér). V stejné době jsem v jeho souboru působil také. Viděl jsem, že Erzsi má mimořádný talent a mluvili jsme spolu o jeho využití ve zpěvu. V roce 1995 se nabídla, že bychom zkusili udělat něco společně. Brzo nato vzniklo Kiss Erzsi Music. Erzsi po nějaké době chtěla zapojit více vokálů, takže se k nám připojila Gabi Kendersi. Na začátku jsem doprovázel Erzsi na baskytaru, která její hlas dokáže nejlépe podbarvit. Skupina se postupně měnila, jak hráči přícházeli a odcházeli, tak jsem se vrátil ke kytaře jako ke svému původnímu nástroji. V roce 2000 se ustálila velice rytmicky silná sestava: basita Arpad Vajdovich (zaroveň člen Kampec Dolores) a mladý bubeník Hunor Czabo.

Ot: Vaše zpívané texty, jsou pro nás jazykově nesrozumitelné. O čem se v nich zpívá?
Texty od Erzsi jsou z jazykového pohledu nesmyslné. Nejsou součástí žádného jazyka. Erzsi využívá zpívané zvuky jako hudbu samu o sobě, bez zřetele na jejich význam.

Ot: S jakým přijetím jste se setkali, když jste začali vystupovat v mimo Maďarsko? Je nějaký rozdíl například mezi publikem u nás a v Maďarsku?
České publikum je pro nás skvělé. Je vřelé, nadšenecké, reagující a také velmi hudební. Hrát v Maďarsku je o něco málo těžší, jsme tam více známí a máme rostoucí renomé, tím pádem máme také větší zodpovědnost. Pokud neznámá skupina nemá zrovna velký úspěch v jiné zemi, není to katastrofa, ale doma po řadě zdařilých vystoupeních bychom si dávali za vinu, že se nám nepodařilo posluchače oslovit.

Ot: Mohl bys nás seznámil se svými dalšími projekty? V čem vidíš rozdíly mezi nimi?
Moje hlavní skupina je Kampec Dolores, která hraje od roku 1984. Naše hlavní zpěvačka Gabi Kenderesi zpívá i v Kiss Erzsi Music, jak jsem zmiňoval. Naše poslední album Sitting on the Buffalo vyšlo loni po spolupráci londýnského vydavatelství ReR Recommended a vydavatelství Bahia z Budapešti. Mimochodem Gabi, která píše vlastní texty většinou maďarsky, částečně používá také "neznámé" jazyky už od začátku devadesátých let a to nezávisle na Erzsi Kiss. Významný přínos pro Kampec je mimořádný saxofonista Istvan Grencso, který je i výrazná postava nového maďarského jazzu.
Istvan současně působí v devítičlenném "big bandu" Grencso Kollektiva. Spolu jsme souběžně se spoluprácí v Kampec vytvořili duo. Zkoušíme použít sampler řízený pomocí midi-guitar namísto hraní na kytaru jako takovou. Jak bych mohl popsat tyto projekty? Kampec Dolores není v Čechách úplně neznámá, hráli jsme na několika festivalech v posledních letech, například Eurotrialog 2000. Zmíněné duo improvizuje příležitostně a volně.
Dále jsem působil v projektu Danubians společně s kamarádem Pavlem Fajtem, s Amy Denio ze Spojených států a s Gabi. Naše nahrávky byly vydány pod CuneyForm v Americe.

Ot: Jak sám vidíš budoucnost lidové (nebo národní) hudby? Bude lidová hudba spíše charakteristická podle regionu nebo spíše bude více universální?
V dnešní době se všechno vyvíjí dál a dál. Všechny styly a žánry žijí vedle sebe. Obecně nejsem nadšený přívrženec "world music" ani snahy o komercionalizaci a tím o oslabení originálních původních stylů. Pro mě je "world music" pouze obchodní strategie. Na druhou stranu je dobře, že zde vznikl velký zájem o etnickou hudbu obecně než byl například před deseti lety. "Regionální" a "globální" nejsou pro mě reálné hranice. Sám se většinou více zajímám o staré hudební styly, o původní hudbu, kterou se podařilo zachovat, než o zpopularizované/zelektrizované/zjednodušené nové proudy. Samozřejmě že i hudba regionální, vycházející ze starých kořenů, která je špatně zahraná, může být nudná, zatímco "universální" styly mohou být zajímavé a inspirativní, pokud jsou zahrány dobrými hráči.
Obecně si nemyslím, že by mohla existovat v současném západním světě nějaká živoucí lidová hudba existovat, život se kompletně změnil, nejsou zde komunity, které by mohly vytvářet skutečné "lidové umění". Tuto možnost již nemá ani větší část takzvaného třetího světa. Lidová a etnická inspirace je využívána individuálně a osobitým způsobem.

Jiří Řechtáček