Není každý den posvícení.

Na počátku všeho prý byla opilecká myšlenka udělat " knižní soundtrack ", konkrétně k nové comicsové verzi již dříve vydaného dílka Honzy Pelce Basket Flora. Vzniklo několik písní "šitých na míru", a teprve později - když už bylo jasné, že rozsah bude jen ani ne půl hodiny - myšlenka vykrystalizovala do konečné podoby debutového alba, kde je krom bloku skladeb vážících se ke knize i několik dalších kousků z běžného repertoáru skupiny. Obal je pochopitelně graficky zcela v linii comicsu, a deska prezentovaná jako jeho příloha. Navíc vyšla jako druhý titul na značce Zelený tulipán, což není nic jiného, než hudební sekce knižního vydavatelství Maťa.
Bohužel úmysl - i když sebelepší - je jedna věc, a jeho realizace druhá. Skupina udělala za poslední řekněme dva roky neuvěřitelný skok od hospodského seskupení, hrajícího bez ambicí pro kamarády popěvky bez nároků na přílišnou kvalitu obsahu i provedení, k formaci s "vlastním ksichtem", se zřetelným posunem instrumentálním i jasným signálem o tom, že si za svou tvorbou stojí. Jenomže nic to nemění na tom, že v regulérním studiu byli poprvé, ... a moc se to nepovedlo. Těžko říct, zdali to bylo absencí producenta, jehož ošetření i dohled nad výběrem skladeb debutovému albu zatraceně chybí, nepříliš povedeným mixem nahrávky ( proč to neříct nahlas - studio Live & Loud, kde deska vznikala, je čím dál tím víc známější jako studio, kde umí udělat skvělou akustickou nahrávku, ale zkreslené kytary jim prostě nejdou...), a nebo prostě jenom tím, že chlapcům chyběl klid zkušebny a sud s pípou. Protože střízlivost muzikantů je v tomto případě zjevný handicap.
Je to škoda, protože potenciál v té kapele rozhodně je. Melodické nápady, bezstarostnost a přirozenost, by jim spousta kapel mohla i závidět. Dnešní A bude hůř... rozhodně nejsou jen partou zastydlých pankáčů ( i přesto, že jejich tvorba je stále červeným hadrem pro kdejakého intelektuála), ale spíš klasickou pubrockovou grupou. Mají nyní mnohem blíž ke kapelám typu Echt!u, ranných Tří sester i různým ozvěnám na Pogues, než ke klasickým punkovým partám. S těmi je spojuje jen to, že si na nic nehrají, nejdou daleko pro nějaký ten vulgarismus, a občas (rozuměj - stále méně) používají jejich hudební prostředky. S posilou kláves Jirky Kofláka (ex- Pod Černý vrch) se zřetelně posunuli i blíž polohám zcela nepunkovým. Jenomže co je to všechno platné, když z téhle nahrávky působí zakřiknutě jako bezdomovec na rautu softwarové firmy. Čili přestože své světlé momenty deska určitě má, k prvnímu seznámení bych doporučil rozhodně raději koncert někde v klubu. Tam totiž kapela teprve opravdu ukazuje, co v ní je, a co na debutovém albu až na výjimky nenajdete.

A bude hůř... - Basket
Celkový čas - 40:02
Vydal - Zelený tulipán